Turismem zdegenerovane Uyuni a bohate a vesele Potosi

| 5 komentářů

>Po vrcholovych vykonech to chtelo trosku zvolnit… z Orura do Uyuni jsme jeli jednim z mala funkcnich vlakovych spojeni – vyhledy na jezera plna plamenaku v cene. V tomto mestecku, ktere dnes tezi temer vyhradne z turismu a organizovani vyletu po JZ Bolivii se deli turiste na 3 skupiny – ty, kteri jedou na 2denni tour, 3denni tour a 4denni tour. Jelikoz jsme se nechteli stat obetmi tohoto molochu a ocitnout se v kolone jeepu, pokusili jsme se poznat mistni krasy na vlastni pest. Byl to evidentne troufaly napad. Nejdrive jsme vyrazili do Pulacaya, temer opusteneho hornickeho mestecka s atmosferou katastrofickeho filmu a expozici starych parnich lokomotiv. Vecer jsme pak jeste, abychom to meli tematicky sjednocene, stihli dojit na Cemeterio de trenes kousek od Uyuni, kde uprostred pisku rezivi stare vagony a masiny. Vse je volne pristupne, takze westernove probehnuti po strechach na sebe nenechalo dlouho cekat ;-)

Potom jsme se vydali na samotny Salar de Uyuni, nejvetsi solne jezero sveta. Opravdu je to tak slane, obrovske a uzasne jak se rika. Zde se jeste dalo na verejnou dopravu s jistou davkou trpelivosti spolehat. Ovsem cesta dal na JZ k lagunam apod. nam evidentne nebyla prana. Autobusove linky zadne, puldenni stopovani taktez bez uspechu, samotne pujceni auta take neprichazi v uvahu. Takze adios Uyuni, kodrcame se 7 hodin 216km do Potosi.

Vsechno zle je k necemu dobre a tak jsme prijeli do Potosi, ktere bylo sveho casu nejvetsi mesto sveta, prave ve chvili, kdy se zde kona 2denni festival Svateho Bartolomeje. Muzika a tance skupin z cele Bolivie zastavuji dopravu v ulicich, chodniky a improvizovane tribuny jsou obsypany divaky, stovky poulicnich prodavacu se snazi udat prave ty sve pochutiny. Atmosfera uzasna. Od mesta si na chvili odpocineme v Ojos del Inca, termalnim prirodnim bazenu s 30stupnovou vodou kousek od Potosi, prumer 30 metru staci i na lehke zaplavani. Pekne vykoupani jsme pak vbehli rovnou do dolu. Potosi by totiz nebylo, nebyt Cerro Rico – kopce, ktery je provrtan skrz nasrkz a odkud se od 16. stoleti tezi predevsim stribro. Tentokrat jsme se organizovane prohlidce nevyhli – zazitek to byl vsak pekny, na zaver byla i ukazka exploze dynamitu. Ve meste s uzasnou kolonialni architekturou jsme pak byli jeste na prohlidce v mincovne (jedno z nej muzei Jizni Ameriky) a dneska byli okouknout jezera Kari Kari nad mestem. Za dve hodinky jedeme zpatky do Orura, kde se snad setkame s nasimi cepiny a pokracujeme do La Pazu, kde bychom radi stihli jeste pak vylomenin nez se presuneme do Peru ;-)
Fuj to jsem se rozepsal…

Zajímavý článek?
Jakub

Author: Jakub

Milovník hor, skal a cestování se sklony k bláznivým nápadům. Taktéž zapálený fotograf s nutkavou potřebou zachytit svět kolem sebe. Má rád sypaný čaj, řídký vzduch a brzké ranní vstávání…

5 komentáře

  1. >Pekne, diky ;-) drzime palecky, myslime na Vas. Markyz

  2. >Diky za palce, jak se vydarilo svedske padlovani?

  3. >Nádherné počtení, příteli!!! František

  4. >Hola; tak doufám, že jste mi několik rezivějících mašinek i vyfotili. Těšíme se na vás. S+D+S+O

  5. >At se dari, zavidim, uz bych zase nekam jel a to jsme ani ne tyden doma.:-P Tesim se na foto. M

Napsat komentář

Required fields are marked *.



*