Christchurch

Největší město na Jižním ostrově, žije zde téměř 400 000 obyvatel. No a sem jsme se vydali a to dokonce dobrovolně. Inzeráty personálních agentur i zkušenosti lidí jasně ukazují, že sehnat práci bude hračka.

Hned 8. ledna se vrháme do víru velkoměsta a obíháme firmy, agentury, snažíme se, co to jde. Marně. Prý většina lidí má až do poloviny ledna dovolenou, málo zakázek, nikde nás nechtějí. No ale upřímně řečeno jsme trošku zhýčkaní. Sehnat minulé dvě práce byla otázka chvilky. Po dvou dnech snažení si dáváme pauzu, jedeme si odpočinout od města do kopců. Nádherný dvoudenní výlet v oblasti Mt Sommers, relax, pěkné výhledy a také lezecká oblast. Tu si ale necháme až na konec podzimu, na tmavých skalách bychom se teď upekli zaživa.

První pracovní týden! Bohužel jen pro Jakuba. Společně se dvěma Novozélanďany staví lešení u různých domků. Já pokračuju v obíhání agentur. Práci seženu jen dočasnou, nějaký úklid na tři dny, no ale beru všechno. Po několika dnech dostane Jakub sms, že je málo práce, ať do konce týdne nechodí. Ještěže jsme alespoň potkali v horách Gregoryho, u kterého můžeme teď ze začátku bydlet. Nic nejde jednoduše. Pracuju u uklízecí firmy, která si mě najala přes pracovní agenturu. Renovujeme univerzitu po zemětřesení a na stavbě je stále co uklízet. Docela fajn lidi, ze třech dnů budou nakonec minimálně 2 týdny. No a seženu zde práci i pro Jakuba, aby měl stabilnějšího. Ale… Ačkoliv by člověk předpokládal, že se na stavbě bude makat, u jeho zaměstnavatele to funguje úplně jinak. Není důležité, kolik se udělá práce, ale kolik se najme lidí. Podle toho platí pojišťovna peníze. Takže nuda, nuda a ještě jednou nuda – to celé 10 hodin denně, 5 dní v týdnu. No jen si to představte.

No ale, abych nepsala jen o práci, před pár dny jsme se přestěhovali, jak jinak než přes známosti. Levný podkrovní pokojík, blízko centra. Malý háček se zde přeci jen najde. V bytě s námi bydlí ještě 6 Indů, Kanaďan a Němka. Takže je nás deset na jednu pidi kuchyň, o koupelně ani nemluvě :-) A kdo nemáte s Indy žádné zkušenosti, věřte, že zvědavější národ jsem ještě nepoznala. I pokličku od hrnce nám zdvihají.

Pokud zrovna náhodou nejsme v práci nebo se nepereme s Indy o místo v kuchyni, trávíme večery v Hagley Park, kde se zrovna koná letní mezinárodní Buskers festival. Žongléři, komici, akrobati, parádní večerní program a zadarmo.

Jiné kultury si tady člověk moc neužije, stopy po sérii silných zemětřesení v roce 2010 a 2011 jsou vidět na každém kroku. A od té doby se to tu otřásá každou chvíli – zrovna v sobotu jsme „chytli“ pěkné o magnitudě 4,63.

Prozkoumali jsme i Port Hills, několik menších lezeckých oblastí. Jaká by to byla pohoda jezdit rovnou z práce lézt!! Až na jednu oblast se zde všechno rozpadlo, zřítilo, balvany velikosti skříně trčí uvolněné v 15 metrech, zákazy vstupu, zarostlé pěšiny… tak sem radši ne.

V horkých letních dnech jsme moc rádi, že se nám konečně podařilo vytáhnout svůj surf, který jsme netknutý trpělivě 4 měsíce vozili v autě. Ne že by nám to šlo, ale už si dovedeme představit strávit na pláži déle než půl hodiny.

Ačkoliv teď v létě se zde koná mnoho akcí, odpočítáváme přesto dny a nemůžeme se dočkat, až vyrazíme opět do přírody, do hor.

Zajímavý článek?
Danča

Author: Danča

Danča Růžičková - instruktorka lyžování, turistický průvodce a vůbec světoběžnice (pokud zrovna nedřepí v Holešovicích ;-)

1 komentář

  1. Ahoj protinožci, hlavně hlídejte, ať se to tam všechno netřese, zejména v únoru a začátekm března… mějte se bájo! m/M