Zase práce!

| 5 komentáře

Ne úplně z důvodu peněz, ale spíše proto, abychom měli chvíli zázemí a nemuseli plánovat a stále někam jezdit. Na začátku března jsme se přesunuli z Christchurch 500 km JZ až do Centrálního Otaga, do vesničky Ettrick. V „centru“ tj. na křižovatce 2 silnic mají dokonce Dairy (zmrzlinárna a fast food v jednom), stůl na piknik a jeden, už asi dlouho nepojízdný, traktor. No prostě doslova velkoměsto!

Ještě v den příjezdu začínáme pracovat. Rozlehlý sad plný jabloní, slív i hrušní. Meruňky, broskve a třešně už byly bohužel otrhány před několika týdny. My začínáme trháním jablek. Typičtější práci si snad na Zélandu nelze představit. Pohodička to však úplně není. Placeno dostáváme od farmáře Marka od počtu beden, které naplníme. Aby si člověk něco vydělal, musí načesat alespoň 3 plné bedny, tj. společně sklidíme denně asi 2,5 tuny jablek. A ne jen tak ledajakých. Vždycky záleží na barvě, velikosti atd.

Po prvních několika dnech se nemůžeme ani hýbat, ale brzy si zvykneme. Železný žebřík váží asi tunu, pytel na břiše/ramenou 7 – 10 kg, ale většinou jsme spokojení, i když večer znavení. A ta jablíčka! Konečně si užíváme toho, že nemusíme kilo jablek kupovat za (v přepočtu) 70 kč/kg. Jeden den sklízíme i lahodné slívy. Zlatým hřebem naší práce, či spíše zlatým dolem je sklizeň hrušek.

Jak neradi slyšíme po necelých 3 týdnech, že už je všechno očesáno!! Konec, možná budeme něco sklízet ještě tento týden u souseda. Každopádně jsme se tvářili asi příliš plni energie, takže jsme od farmáře dostali ještě práci na víkend. Uf, uf. Pokládání bílých netkaných textilií pod ještě zelená nesklizená jablka, aby rychleji zčervenala, nepatří k mým oblíbeným pracím. Textilii je nutno každý 1 – 2 m zatížit kopičkou hlíny, kterou si člověk sám nakope. No kopáč ze mě asi nebude, takhle unavená jsem už dlouho nebyla. A zvlášť když už makáme 7 dní bez přestávky.

Pro samou práci bych málem zapomněla na náš výlet. Kvůli počasí jsme tady stihli zatím jen jeden, ale stál za to :-)¨

Vyrazili jsme do lyžařského střediska Remarkables u Queenstownu, strávili jsme po dlouhé době noc v autě s nádhernými výhledy a další den ráno jsme po suti i lehce lezeckým terénem vystoupali až na Single Cone 2319 m, po Taranaki na náš druhý nejvyšší kopec. Super exponovaný hřebínek, pěkné počasí, pohádka. Večer jsme však už museli být zpět v našem domečku v sadu.

Zajímavý článek?
Danča

Author: Danča

Danča Růžičková - instruktorka lyžování, turistický průvodce a vůbec světoběžnice (pokud zrovna nedřepí v Holešovicích ;-)

5 komentáře

  1. Zdar .. Pozdravujte Johna supervajzra jestli tam ještě bydlí:) Byl jsem tam v roce 2005 :) Dikec a užívejte

  2. Ahoj kiwíci, nechtěli byste si nechat trochu energie na pozdější horší časy?? I Pánbůh prý sedmý den odpočíval :-) Mějte se náramně slunečně – tady padají teplotní rekordy – venku mrzne a je vánice

  3. Zdar cestovatelé, to tam máte pořád azuro nebo to Kuba dělá až ve Photoshopu? :-) Díky za zápisky a mějte se krásně. P&J&H&D
    P.S. Na Březníku a Černý hoře v sobotu tak pěkně nebylo, ale zato tam byla lepší stopa pro běžkaře :-)

  4. Ahoj, to je paráda! Slunko na obloze i v duši. A jablíčka v bříšku :-)

    Žabák

Napsat komentář

Required fields are marked *.


*