Lezení na Maltě

| 0 komentářů

Tento článek vyšel v časopise Everest 3/2011

Co se vám jako první vybaví při slově malta? Pokud je to stavební materiál, možná jste v trafice omylem sáhli po chybném periodiku. Středoevropan, kterému v žilách koluje lezecká krev, si totiž okamžitě představí Mekku ledolezení, rakouský Maltatal, zkracovaný touto familiérní verzí. Je rájem pro všechny, kteří sní o tom, že nastane druhá doba ledová a v mačkách se bude chodit i pro rohlíky. Ne všichni ale patří k fanouškům zmrzlých prstů. Možná si tím přivodíte opovržení výše zmíněných zarytých příznivců zimy, ale nabízí se výtečná možnost udělat si krátké zimní intermezzo a natemperovat se na další mrazivá dobrodružství.

Valleta

Středomořský ostrovní stát Malta je každoročním cílem více než milionu turistů, kteří obdivují její přírodní i kulturní krásy. Zájem je to oprávněný, neboť se zde, díky bohaté historii, kromě tradičních pláží, nabízí nepřeberné množství architektonických krás a v nesčetných muzeích by mohl člověk strávit nejen mládí, ale i stáří. Lezci jsou někdy považováni za kulturní barbary a já zcela veřejně přiznávám, že týden strávený výhradně obdivováním sakrálních staveb pro mě nepředstavuje obraz ideálně strávené dovolené. Nicméně skloubit jedno s druhým (samozřejmě s velkou převahou lezení) znamená vyplnit velmi elegantně odpočinkové dny a poznat při tom pěkný kout světa. Zároveň je tato destinace, která nepatří mezi zrovna časné zimní cíle českých lezců, výzvou pro nadšené objevitele nových terénů, kteří jsou ochotni riskovat, že za den nevylezou v požadované obtížnosti deset velmi dobře odjištěných cest, přesně podle tréninkového plánu. Lezení na Maltě, se všemi svými specifiky stojí za trochu té pionýrské odvahy.

Malta, země čtyř set kostelů. Zde na Xewkija na Gozu.

Malta

Terčem únorové cesty se Malta stává z velmi prostého důvodu – v daném termínu vychází letenky z výběru oblíbených středomořských destinací nejlépe. Jistou roli sehrála také touha po dobrodružství. Informací není mnoho a snaha o vyhledání relevantních odkazů končí mezi ledovými rampouchy. Stihneme tak být zaskočeni ještě dříve, než dosedneme na ranvej. Ostrov je tak zastavěný, že od sebe lze jen obtížně rozlišovat jednotlivá městečka, navazují jedno na druhé. Plán, který počítal výhradně se spaním ve stanu, začíná mít vážné trhliny. Do večera je ale zatím času a nejedeme sem spát, ale lézt. Takže vzhůru najít nějaké skály. Vybíráme oblast Wied il-Bassasa, která je z letiště jen co by kamenem dohodil. Místní názvy jsou vůbec pěkným jazykolamem. Ačkoliv je jedním z úředních jazyků angličtina a s domluvou díky tomu není žádný problém, historicky zakořeněnější maltština se semitským původem je často nevyslovitelnou změtí písmen. Vyhlídka nad obrovským skalním Blue Grotto zeje prázdnotou.

Večerní lezení v Blue Grotto

Pokročilá doba a zatažená obloha jsou jasným důvodem. Klestíme si cestu do vegetací uplývajícího údolí nalevo, stezku není snadné najít, ačkoliv je v průvodci popsaná. Konečně přicházíme pod skály. Rychle vybalujeme lezecké propriety a lačni se vrháme na skálu ve snaze využít ještě zbývajícího slunečního svitu. Lezení v zimních měsících má v daných zeměpisných šířkách jisté nevýhody. Vápenec je ostrý, neoklouzaný a cesty sportovně odjištěné po dvou, třech metrech. Jak později zjistíme, jde na Maltě o výjimečný luxus. Ačkoliv nejde o nijak ohromující stěny ani profily, krásně protáhneme těla ztuhlá cestováním a spokojeně se ukládáme ke spánku pod převislým kamenným blokem natěšeni na průzkum dalších oblastí. Za letmého svitu plápolajícího ohníčku si připadáme jako lovci mamutů, zdejší místo nám bude útočištěm na dalších několik dnů.

Neodjistitelné útesy na severozápadě Goza

Nepopiratelným unikátem, na který obyvatel země oplývající mlékem a strdím není zvyklý, je lezení nad mořem. Lze s úspěchem využít pro lezení bez jištění s vyloučením fatálních následků. Kromě toho moře vytváří úžasnou atmosféru, když se tříští o skály pár metrů od vás. Obdivované se rychle mění v proklínané, když se na délku lana potřebujete na něčem domluvit, ale oceán na to očividně nechce brát ohledy a odmítá se ztišit. Sedmdesátimetrovým slaněním se dostáváme na ostnatou skalní polici pouhé dva metry nad vodní hladinu. Už jen fakt, že skálu musíme vylézt stůj co stůj, pokud se chceme dostat zpět do civilizace, vyvolává lehké šimrání v žaludku. Dalším bonusem, který přispěje k naší nervozitě, jsou vyhlídkové loďky plné turistů, které křižují kolem. Fotoaparáty namířené naším směrem dávají tušit, že spíše než chrám přírody v podobě ohromujících jeskyní je zajímá pošetilé konání několika zoufalců na skále. V ohromném koutu přelezeme dvojici lehčích cest a v převisech zkoušíme i obtížnější kousky.

Na Maltě bývá dosti větrno.

Zvykáme si na nezvyklou britskou stupnici – klasifikace typu E1 5a nám zprvu přijde naprosto nečitelná, ale po týdnu už se v ní pomalu začínáme orientovat. První část značí komplexní obtížnost cesty zahrnující všechny faktory lezení, druhá popisuje nejtěžší krok cesty (ovšem bez ohledu na to, zda se opakuje, či nikoliv). Zkoušíme další oblasti na jihovýchodním pobřeží. Jak již bylo řečeno, jištění je na Maltě velmi specifická záležitost, což znamená, že se minimálně v 70% oblastí musíte spolehnout na vlastní materiál. Žádné nýty, často ani slaňovací kruhy. Skála tak zůstává po odjezdu lezců panensky čistá. Hloupý argument, když visíte v převisu a snažíte se zuby rozuzlovat zašmodrchanou smyčku, o které navíc víte, že by vás v případě dlouhého pádu stejně nespasila. Na Maltě se často leze více hlavou, než svaly, morální náročnost převyšuje tu fyzickou. Relaxace v bezpečném stínu historických památek přijde k duhu. Hlavní město Valleta zrovna hostí slavnost St. Paul’s Shipwreck a tak snadno mezi rozveselenými průvody a ochutnáváním gurmánských specialit obnovujeme morálku k dalším průzkumům.

Únorové slunce na Ghar Lapsi

Obrovské plotny Ix-Xaqqa se zdají být nekonečné. Hladké desky jsou ve svém středu rozbrázděné jen drobnými trhlinkami a lezení se zdá téměř nemožné. Absolutní důvěra v tření je nutností. Traduje se dokonce historka, že byl kdysi na základě sázky učiněn pokus vyjet plotny na motorce. Podrobnosti bohužel nejsou známy, nicméně název nejvýraznějšího sektoru, Motorcycle Slab, se zachoval dodnes. Ačkoliv se nepouštíme do nejtěžších zdejších kousků, které mozek okamžitě vyloučí, protože jsou mimo jeho chápání, představuje zdejší oblast výbornou změnu a vyzkoušení nového stylu. Cesty dlouhé až 45 metrů nezbývá než slaňovat nadvakrát, nebo obcházet. Jištění je velmi dobré. Dojem tak kazí pouze hromady odpadků v nižší části koryta. Ačkoliv je sem zřejmě naplavilo moře při mohutném přílivu, lidské pokolení to neomlouvá. Jen co by kamenem dohodil je další zajímavá oblast, Ghar Lapsi. Skály jsou posazené dále od moře a vystaveny ostrému jižnímu slunci, které má i v únoru pořádnou sílu. Žluto-oranžová skála, různorodé profily zahrnující i obrovské převisy a úžasné výhledy na moře utvářejí fotogenické prostředí a pro odvážné i konstelaci pro velkolepé přelezy. My se držíme při zemi, ostatně naše odvaha je vždy tak nějak úměrná kvalitě jištění. Zkušenost při zakládání mikrofriendu v převisu s vědomím toho, že je to jediná spása v případě pádu, je sice cenná a zajímavá, ale tak vyčerpávající, že pak rádi zamíříme k pohodovějším liniím. Není to vskutku ideální místo k posouvání obtížnostních limitů.

Ghar Lapsi.

Gozo

Po krátké pauze zahrnující mnohé z krás Malty včetně historického opevněného města Mdina a výstup na nejvyšší vrchol se závratnou kótou 253 m n. m. plujeme na ostrov Gozo, který je také součástí této republiky. Hustota obyvatel a zastavění klesá, přibývá zeleně a volné přírody. Objevujeme naprosto úchvatné údolí s krkolomným názvem Mgarr ix-Xini u městečka Xewkija a ocitáme se v naprosto jiném světě. Meandrující soutěska je vyplněna bujnou vegetací a její stěny tvoří kolmé vápencové stěny nabývající barev od ocelové šedi po ostře meruňkovou. Přístupová stezka je úzká, krkolomná a je jako vystřižená ze stopy Xapatanu. Nikdo jiný než lezci sem nechodí. Fragmenty starého vodního díla s kamenným akvaduktem jenom umocňují mystický náboj, který zde panuje.

Lezecký ráj Mgarr ix-Xini na Gozu.

Zdejší linie začínají u kolmých a dobře zajištěných, přes sportovní silové převisy a končí u přelezů krápníků s vlastním jištěním pomocí smyček. Litujeme, že na tom nejsme výkonnostně o pár stupňů lépe, některé linie vypadají opravdu velkolepě. Na své si zde přijde každý a subjektivně tato oblast patří k tomu nejlepšímu, co jsme na Maltě objevili. V našem případě byl devízou i fakt, že jsme měli celé údolí prakticky pro sebe, v letních měsících sem zřejmě míří více lidí. Abychom něco nezanedbali, zkoušíme ještě severní pobřeží, o kterém se zmiňuje průvodce, ale to nás příliš nepřesvědčí. Lezení poblíž obřího čtvercového skalního okna má sice unikátní atmosféru, ale skála je absolutně nezajistitelná a slaňování z mělkých rybářských hrušek je nejen děsivé, ale i skutečně nebezpečné. Nevadí. Prohlédneme si alespoň zbytek ostrova včetně mohutné pevnosti v hlavním městě Victoria, Salt pans ve kterých se vypařováním získává sůl z mořské vody a obligátně i několika honosných a stavebně velmi povedených kostelů.

5c+ v Mgarr ix-Xini

Čtrnáct dní na Maltě uteklo jako voda. Bylo to velké a zajímavé dobrodružství, které rozšířilo naše lezecké obzory a kromě samotného sápání po skále ukázalo i další nádherný kout Evropy. S čistým svědomím můžeme doporučit všem zájemcům, kteří vezmou v potaz výše zmíněné nástrahy. Možná jsou to ale právě ty, díky, kterým má člověk tak výrazné zážitky. A navíc – věděli jste, že na Maltě jsou jedny z nejkrásnějších západů slunce?

Praktické info:

Nejlepší (jediný existující) průvodce je Malta Rock Climbing the Comprehensive Guide za 28,50 €. Navštivte http://www.climbmalta.com a domluvte si, ať vám nechají jeden výtisk v letištním knihkupectví, ušetříte za poštovné nebo čas strávený dopravou do města. Nadšenými autory jsou podrobně zmapovány všechny lezecké terény na Maltě, Gozu i Cominu.

Cesty jsou často pojaté tradičně a není výjimkou, že je linie zcela bez jištění (někdy chybí i slaňovací štand). Přesto se najdou i sportovně odjištěné cesty, především ve vyšších obtížnostech. Místní Malta Rock Climbing Club (MRCC) se pečlivě stará o udržitelný rozvoj lezení na ostrovech a v rámci možností skromného rozpočtu dojišťuje vybrané oblasti.

Vybavení: Helma, jednoduché lano 60 m, expresky, smyčky, friendy, vklíněnce. Plynové kartuše jsou k dostání např. v ochodu The Bowline (www.thebowline.com) asi 4 km od letiště.

Doporučené oblasti: Wied il-Bassasa, Ghar Lapsi, Ix-Xaqqa, Mgarr ix-Xini

Doprava: Mezinárodní letiště Luqa se nachází nedaleko hlavního města Valletta, poměrně výhodně vychází spojení z Vídně, vyplatí se jako vždy sledovat akce jednotlivých dopravců a nakoupit letenky v předstihu (z nízkonákladových společností je třeba zmínit Ryanair a German Wings). V rámci ostrova se lze snadno přepravovat pomocí veřejné dopravy, která mezi většími městy jezdí velmi často. Do odlehlejších míst stojí za to nastudovat jízdní řád, případně zkusit stopovat. Často také není problém jít pěšky, ostrov je opravdu malý.

Počasí: Malta má obvykle velmi horké léta a mírnou, spíše deštivější zimu. V červenci a srpnu se teploty šplhají přes 30 stupňů, což nepředstavuje ideální podmínky pro lezení. Mírné teploty mezi 15 a 20 stupni v zimních měsících jsou vhodnější, ale je nutné brát na zřetel riziko, že vám celý týden proprší. Na pobřežích se můžete často setkat se silným větrem, který znesnadňuje komunikaci při jištění a v extrémním případě může lezení návětrných linií znemožnit úplně.

Některé cesty na Mgarr ix-Xini lze jistit ze spacáku.

Tento článek vyšel v časopise Everest 3/2011

 

Zajímavý článek?
Jakub

Author: Jakub

Milovník hor, skal a cestování se sklony k bláznivým nápadům. Taktéž zapálený fotograf s nutkavou potřebou zachytit svět kolem sebe. Má rád sypaný čaj, řídký vzduch a brzké ranní vstávání...

Napsat komentář

Required fields are marked *.


*