Karamelka, náš domov na kolech

| 5 komentářů

Tohle bílé Zavazadlo (znalci Zeměplochy vědí) je naše věrná Karamelka. Statečně zvládá veškeré naše vrtochy, noční dlouhé jízdy, nepřízeň počasí, zajížďky na velkolepá i zpropadená místa a vždy je nám skvělým domovem, když potřebujeme přístřeší a bezpečí. Brázdí s námi Alpy už více než rok a tak je nasnadě sesumírovat naše zkušenosti a poděkovat jí za všechny náramné zážitky

*pokud vás nebaví číst, můžete aspoň shlédnout video na konci článku

Před bezmála dvěma lety jsme ještě tak trochu truchlili kvůli Benovi a na nový vehikl jsme neměli ani pomyšlení. Ale stačilo jedno veskrze náhodné setkání s Davidem a věci nabraly rychlý spád. Po shlédnutí jeho přednášky na festivalu Kolem světa, týkající se cestování (nejen) s dětmi, mi bylo jasné, že se bez dodávky neobejdeme (i když jsme děti ještě neměli). Zprvu jsem si toto chvilkové pobláznění nechtěl připustit, ale když jsem celou cestu vlakem domů strávil procházením bazarových nabídek, zjistil jsem, že není cesty zpět.

Neuběhly ani dva měsíce a já seděl za volantem bílé krasavice a šinul si to z Orlických hor směrem k městu, kde by chtěl žít každý a brzy i dál na jih. Stáří naší „nové“ dodávky už sice atakovalo plnoletost, ale v porovnání s Benovo 55 lety to byla mladice. Komfort, rychlost i výbava … to vše najednou poskočilo o několik dimenzí vzhůru (například jsme si mohli najednou snobsky užívat fungujícího topení).
[green_box]Karamelka
– Volkswagen T4 Caravelle long
– původně 9 míst k sezení
– 90 kW, syncro
– *2000
– 8-9 litrů/100 km
[/green_box]

S Davidem, který nám ochotně pomáhal i s výběrem auta, jsme se už předem domlouvali na vestavbě, ale než nastala ta správná časová konstelace, museli jsme improvizovat. Nejdřív začaly auto postupně opouštět sedačky. Nejsme autobusová doprava.

Pak jsem jednoho červnového odpoledne stloukl díky tradičním českým kutilským genům DIY postel a užitná hodnota dodávky stoupla o 200%. Začali jsme Karamelce ukazovat Alpy i zvládli jsme i první nocleh ve Furce a cestu do Chamonix.

Na scénu vstupují profíci

Pak konečně přišel den, který ukončil veškerý amatérismus. Nepotřebovali jsme naviják, šnorchl ani kola co dokážou přejet i naloženej vagón s uhlím, ale přesto jsme toužili po něčem komfortnějším. Přecijen už nám táhne na čtyřicet a tvrdé pryčny nesvědčí zádům ohýbaným celoživotní robotou. Dali jsme Karamelku do ruky Davidovi, který se, na rozdíl od nás, nebojí udělat v plechu sem tam díru a těšili jsme se, jak hranatou krabici přetvoří v Domov na kolech.


[green_box]Vestavba – naše neskromné zadání
– nezávislé topení
– solární dobíjení
– elektroinstalace + trakční aku
– osvětlení interiéru
– trezor
– kapsáře
– záclonky, tapecírunk na strop
– střešní ventilace
– nádrž na vodu včetně vodoinstalace
– dvouplotýnka na PB
– 4 místa k sezení
– postel pro dva až tři :)
– úložný prostor na lyže
– úložný prostor na horolezeckou výbavu
– uložení rezervy do interiéru (syncro nemá kvůli kardanu držák na podvozku)
[/green_box]

Už to bylo vše skoro hotové, když tu přestavbu přerušila svatba. Na té nesměla Karamelka chybět, a tak byla aspoň dobrá příležitost pochlubit se klukům na pískovišti a zařadit pár snímků do rodinného alba.

 

V plném nasazení

V polovině listopadu je vše hotovo. Rozhodujeme se pro křest ohněm, nacpeme Karamelku až po strop a jedeme přes půl Evropy do francouzských Ecrins. Seznamujeme se se všemi vychytávkami a nestačíme žasnout. Všechny základní potřeby máme po ruce a k tomu ještě hodně navíc! Jen s vodou bude v mrazu trochu potíž, jak brzy empiricky zjišťujeme. Ale dokud je sníh, je co pít a s hygienou se to beztak nemá přehánět.

Nejzásadnější je asi nezávislé topení (Planar), protože nám při jeho funění není zima při večerním popíjení vína a také umožňujeme vysušit mokré oblečení, lana, pásy a lyžáky. Důležitá je taky trakční baterka (150 Ah), díky které můžeme k tomu vínu koukat na filmy. A když to nejde jinak, tak i pracovat. A když už je náhodou nad nulou, troufneme si i na rychlou sprchu. Z desetidenního pobývání jsme nadšeni!

Vánoce v Dolomitech

Dalším prubýřským kamenem byly Vánoční Dolomity, ve kterých jsme strávili opět krásných 10 dní. Teploty byly ještě nižší a sněhu ještě víc. Původně jsme chtěli dodávkové vegetění proložit jednou, dvěma nocemi v penzionu, ale nakonec na to ani nedošlo. Zlí jazykové tvrdí, že to bylo kvůli Jakubovo šetřílkovství, ale pravda je taková, že by se nám nikde jinde nespalo líp.

   

Při putování severní částí známého italského pohoří jsme na skialpech prochodili co se dalo a k tomu i decentně prozkoumali místní ledopády.

1000 a jeden výlet

Za další akce už necháme promluvit fotky. Kromě víkendů jsme si užili i dalších pár delších akcí – Dolomitské ledobraní s Kleboněm, velikonoční skialp a Gardu a květnové objevování nových lezeckých oblastí u Lago Iseo. V Karamelce vaříme, spíme, pracujeme a přijímáme návštěvy. A teď se nejvíc těšíme, jak si to budeme užívat s dalším členem posádky.

         

První dávka dodávkových zážitků

Náš rok s Karamelkou ve videu. Sestřih toho, co všechno jsme mohli díky našemu Zavazadlu podniknout.

Zajímavý článek?
Jakub

Author: Jakub

Milovník hor, skal a cestování se sklony k bláznivým nápadům. Taktéž zapálený fotograf s nutkavou potřebou zachytit svět kolem sebe. Má rád sypaný čaj, řídký vzduch a brzké ranní vstávání...

5 Comments

  1. Velka pecka auto i zazitky + najit k sobe dobrodruzne zalozenou zenu je nejvic! At se vam dari! Dan Spyke Kadlec & Speedy

  2. No kdyz to vidim Kubo, premejslim, jestli jeste na stary kolena mepredelat naseho Ferdaska s vysokou strechou. Dlouha verze, *1999…Mejte se hezky

  3. Teda!! Tohle je splněný sen.
    Hodně krásných akcí s Karamelkou.

  4. Pingback: Rodinná dovolená v Dolomitech | Jakub Cejpek

Napsat komentář

Required fields are marked *.



*