Poprvé v Solné

| 0 komentářů

Už půl roku mě ti moji rodiče tahají po všech čertech, ale i po tak dlouhé době mi pořád neukázali to nejzásadnější místo v Alpách. Musela jsem se už i trochu ozvat aby jim to došlo. A vyšlo to. Konečně jsme vyrazili k Traunsteinu.

To dá rozum, že jsme spali v Karamelce. Tam to mám ráda a brzy ráno to dost hlasitě dávám najevo. Rodiče jsou z toho nadšený. Výhled máme na jezero. To je mi fuk, protože mě tam stejně nenechají vykoupat. Zato jsem hned po rozcvičce šla zkontrolovat sousedy. Parkovalo tu hodně jiných dodávek, ale žádná tak pěkná, jako ta naše. Taky přijel strejda Fanda a strejda Luboš s rodinou. Neměli ale mlíko, tak jsem se na ně jen ze slušnosti usmála a metelila zpátky za mámou.

 

Pak mě naložili do vozejku a táhli mě zase někam do kopce. Nechápu, že je to furt tak baví. Ale koneckonců, já se vezu a jídlo taky dostanu, tak jim to toleruju. Navíc je mi ve spacáčku pěkně teplo a nemusím se oblíkat do všech vrstev jako oni. Výhled na Traunstein je mi fuk, ale jim se to prej libí.

Zastávka u chaloupky se mi líbí. Můžu si konečně protáhnout nohy. Taky se na mě směje fúra cizích lidí co mluví divnou řečí. Tak se na ně taky usmívám, aby si nemysleli, že jsem špatně vychovaná. Mlíko od kravičky zase nedostanu, tak si dám to od mámy. Pak si mě připne na břicho, to mám moc ráda. Brzo Usnu.

Když přijdeme ke Karamelce, dělají rodiče, že jsou po 25 km unavení. Pijou kafe a mluví o unavených nohách. Nevím, co dělaj. Já jsem úplně fit a hopsám si na matraci. Pak že už zase musíme jet. Jdu si dát dalšího šlofíčka.

Večer se zase rodiče rozplývají nad tím samým kopcem a jak prej je tu hezky. Furt dokola. Hraju chvíli s mamkou na schovku, to mě baví. Pak jdeme spát. Ráno výskám. Hopsám na matraci, máma se schovává pod peřinou a táta přede mnou zdrhnul ven. Srabi.

Jdeme zase do kopce. Tedy oni jdou, já se vezu a pak nesu. Dneska už bez spacáku, je vedro. Nahoře na Feuerkogelu je moc lidí, tak se jdeme schovat k opuštěné chaloupce. Konečně se můžu zase protáhnout. Přichází strejda s tetou, kteří mluví divně a chtěj nám zabrat místo. Pak vyndají klíče a rodiče si naopak myslí, že nás vyhodí. Zachraňuju situaci. Jsou ze mě naměkko, nevyhazují nás a ještě mi přinesou deku na válení.

Po obědě ještě bloumáme po vršku a pak přichází tragédie. Ztratila jsem dudlík. Rodiče dělají, jakože nic, ale mě neošálí. Je to velkej průšvih. Naštěstí ho najdou cestou dolů. Sice vyválenej v kamenech a přejetej kolem, ale já nejsem cimprlich. I když je vedro a cestou dolů to drncá, usnu.

Před cestou domů se ještě zastavíme u jezera. Rodiče jsou zase unavený. Zase nemůžu do vody, tak se aspoň válím na dece. Zapatlám sebe i široké okolí dýní. Máma mě pošesté převléká. Divím se jí, že se jí to nelíbí. Je třeba vyzkoušet všechno oblečení, když už to s sebou vezeme. Pak mě ještě táhnou k rozkvetlýmu křoví. Focení mám ráda. Všichni se smějeme a pak jedeme domů. Za chvíli usnu abych měla sílu doma řádit.

Foceno na Fujifilm X100F.

Jakub

Author: Jakub

Milovník hor, skal a cestování se sklony k bláznivým nápadům. Taktéž zapálený fotograf s nutkavou potřebou zachytit svět kolem sebe. Má rád sypaný čaj, řídký vzduch a brzké ranní vstávání...

Napsat komentář

Required fields are marked *.



*