Jak jsme pospíchali na Dent Blanche

| 2 komentáře

Aktualizace: video na konci článku

Tohle byla rychlá akce. Ne proto, že bychom se chtěli nechat strhnout uspěchaným světem kolem nás, nebo že bychom nedokázali ve švýcarských horách vydržet dýl. Pracovní povinnosti nám ale dovolily jen tři dny volna. Teda spíš dva a půl. Na druhou stranu by byl hřích nevyužít skvělé podmínky a baboletního počasí, které je v Alpách obdobím dost možná nejkrásnějším.

I když máme trochu fofry, nehodláme nijak bláznit. Čas se dá ušetřit na mnohých místech, ale spánek není ta nejlepší volba. Proto pěkně o půlnoci uleháme na oblíbené Furce a spíme až do té doby, než nás za uchem polechtá vycházející sluníčko. Ještěže už mu to začátkem září tak trvá!

Ráno ještě dokroutíme pár serpentin, koupíme čerstvé croissanty a kartáček na zuby a jsme připraveni na vše. Projíždíme údolím Herens až do Ferpecle, což je konec světa, ale spíš ráj než peklo. Vidina šestihodinového přístupu na chatu nás trochu drásá, ale nadšení, vyspání a krásné počasí to naštěstí přebíjí. Malebnou krajinou jdeme kolem stavení Bricola, ze kterého úplně sálá historie.

Už taky vykouknul Dent Blanche, který odtud vypadá opravdu jako řádný zub, i když to bělostné barvy mu chybí hodně. Jeho severní hřeben a severní stěna vyvolávají náležitý respekt. My trochu pokukujeme po hřebeni západním – Arete de Ferpecle. Ten stále zvažujeme, ale přístup přes rozpraskané ledovce vypadá ošemetně.

Malebnost přechází téměř v kýč, když procházíme kolem ledovcového jezírka jako vystřiženého z Instagramu. Na pózičky nemáme čas, zato jsme rádi, že jsme si vzali kraťasy. I v bezmála třech tisících je solidní teplo. Teda až doposud bylo. Během poslední hodiny se začaly stahovat mraky, vršek už má nějakou dobu bílou čepici a než dojdeme na chatu, máme nad sebou solidní deku. Snad se to do zítřka rozfoukne.

Chata Cabane de la Dent Blanche je fantastická a největší zásluhu na tom má chatař Marcel. S úsměvem na tváři vaří na kamnech uprostřed jídelny a rozdává rady i dobrou náladu všem kolem. Plánovaný odpolední veget na terase se odehrává v péřovce a to ještě jen velmi krátce. Uvnitř je teplo, pivo a ještě kopice alpské literatury, což jsou dost jasné argumenty k přesunu do interiéru. Je tu dneska asi 20 lidí, kromě nás ještě parta dalších 4 kluků z Moravy, takže tu vytváříme slušnou národnostní menšinu.

S plánováním je to snadné, všichni jdou na Dent Blanche. A je to ještě snazší, protože nám Marcel večer udělá zevrubný briefing (i když je to oxymóron). Na tomhle výstupu nemusíte řešit, v kolik budete vstávat, co si vzít s sebou, ani jak dlouho vám to bude trvat. Marcel vám to všechno řekne. Nám naordinoval 8hodinovou túru chata-vrchol-chata. Když to prý půjde dobře. A náš původní ideu jít na Ferpecle nám okomentuje „its not a gut stratedži…“ Lépe prý z bivaku nebo odspoda. Takže jdeme klasiku jižním hřebenem Wandfluegrat.

Ráno je obloha vymetená a plná hvězd. Jen kapánek fouká. Kluci krajani vyrazili už ve čtyři, oblečení jak pumpy v zimě. My spořádaně a podle harmonogramu jdeme až v pět s ostatními. Lezení začíná hned na zápraží a to bez přehánění. Dvojkovým hřebenem přicházíme k ledovci, nasazujeme mačky a valíme dál. Ostatní valí taky. Tak nějak jsme čekali, že budeme rychlejší, než vůdci s klienty, ale to od nás byla velká mýlka a pošetilost.

Přidáme do kroku a získáváme náskok. Ten vzápětí ztrácíme, když před dalším skalním hřebenem sundáváme mačky a za ním je zase obouváme. Ostatní se tím nezdržují a my tak musíme zase chvátat. Končí druhé, festovně umrzlé sněhové pole. Železa tu necháváme, dál už to bude jen po skále. Aspoň Marcel říkal. Tak mu věříme. Furt je totální tma. Proto ty pofidérní fotky.

Po skále se leze skvěle, i když je na ní místy povlak lehké námrazy. Lezeme sólo a užíváme si pevné žuly s velkými chyty. Pořád je dost šero. Grande Gendarme oblézáme standardním traverzem zleva a vylézáme zpátky na hřeben. Myslím, že tady někde dostihujeme partičku, co vyrazila dřív a přejeme si pěkný zbytek výstupu. Moc víc si popovídat nestihneme, na paty nám funí oblíbená svižná dvojice. Asi jsme nějak zlenivěli, říkáme si.

Pořád ještě nesvítá. Slunce je v září už líné a taky mu pomáhají drobné mráčky válející se nad obzorem. Prosmýkneme se dalšími pěknými lezeckými pasážemi, přelézáme věžičky a dostáváme se do lehčího podvrcholového terénu. Tady už je to víceméně choďák. I slunce už se nad námi ustrnulo a vykouklo. Celý Wallis máme jako na dlani.

Fotka nahoře je od Lukyho, díky!

Chvilku po půl osmé stojíme u kříže a máme konečně čas na kochání. Sice jsme tu těsně nebyli první, ale vnímavý čtenář jistě pochopil, že náznak soutěžení byl jen v žertu. Od závodění tu opravdu nejsme. Svižný čas nás ale samozřejmě těší a můžeme si užívat vrcholové panorama v tu nejkrásnější denní dobu.

    

Fotka nahoře je od Lukyho, díky!

Poté, co místní guide vyjmenuje svému svěřenci všechny další čtyřtisícovky, které jsou na dohled (a že jich je!), vyrážíme na cestu zpátky. Některá místa v obtížnějším terénu si z ranního šera přesně nepamatujeme, ale místní vůdce nás zezadu bezchybně naviguje. Připadáme si trochu jako dva troubové, ale jsme rádi, že nebloudíme.

Fotka nahoře je od Lukyho, díky!

Na cestě je asi 5 slanění, mezi tím se slézá a pod Grande Gendarme už jsme zase v lehkém terénu a lano jde do batohu. Ještě se na chvilku navážeme na spodním ledovci a v deset už zdravíme Marcela na chatě. Chudák si jistě od snídaně ani nestihl zdřímnout.

Chata je ještě ve stínu a tak se ani teď válení na terase nekoná. Přebalíme, rozloučíme se a hurá dolů. Čeká nás ještě sestup 1700 metrů a 10hodinová jízda domů.

Krátký sestřih ze záběrů, které jsem v tom fofru stihl ulovit:

A na závěr harmonogram:

  • Ferpecle (1800 m) – chata Dent Blanche (3507 m)                          4:00
  • Chata Dent Blanche (3507 m) – Dent Blanche (4357 m)                 2:30
  • Dent Blanche (4357 m) – chata Dent Blanche (3507 m)                  2:15
  • Chata Dent Blanche (3507 m) – Ferpecle (1800 m)                          2:45

Foceno na Fujifilm X-T2 + Laowa 9/2.8. Oba kousky seženete na e-shopu Fujifoto. Zakoupením fototechniky přes tento odkaz mě drobně podpoříte a nezaplatíte ani o korunu navíc. Díky!

Jakub

Author: Jakub

Milovník hor, skal a cestování se sklony k bláznivým nápadům. Taktéž zapálený fotograf s nutkavou potřebou zachytit svět kolem sebe. Má rád sypaný čaj, řídký vzduch a brzké ranní vstávání...

2 Comments

  1. …hmmm…Bolt na horách…pěkná práce rychlíci :-)

  2. Pingback: Laowa 9mm/2.8 – pár gramů, které rozšíří vaše obzory |

Napsat komentář

Required fields are marked *.



*