Sami na Sardinii

| 1 komentář

To byl ale nápad jet na konci listopadu na Sardínii! Krátký dny, studený moře a každý den aspoň 5 přeháněk. Nám by se to líbilo i takhle, a co teprv, když přišlo sluníčko. A hlavně, na konci sezóny nebyla nikde ani noha.

Po dlouhé cestě vyhládne, kavárna v Livornu to naštěstí jistí.
I lodí je to dlouhý, naštěstí máme celý trajekt prakticky jen pro sebe.
Hurá, konečně jsme tady!

Žulový ráj na Capo Testa

První dny nás zkouší počasí. S tím jsme ale počítali a zůstáváme stoicky klidní. Z Olbie vyrážíme kolem severního pobřeží a nejvíc se nám zalíbí na poloostrově Capo Testa. Procházíme se kolem organicky tvarovaných skulptur a při ohmatu zdejší hrubozrnné žuly trochu litujeme, že tu nelezeme. Na bouldery, tradiční cesty a focení je to tady fantastický. Máme to okouklý pro příště a pokračujeme dál na jihozápad.

Dáme aspoň krátkou procházku.
Potkali jsme i slona.
My se kocháme, Áňa nejspíš chrní.
Tohle drží i bez lezeček a za mokra.
Alghero

Rozmarné babí léto v Algheru

V přímořském městě na západním pobřeží trávíme další 3 noci. Zajímavých výletních i lezeckých cílů je v okolí celá řada, na první den zajedeme kus do vnitrozemí do Monteleone Rocca Doria. Malebné městečko je liduprázdné, což je přívlastek vztahující se k jakémukoliv místu na Sardínii, které jsme navštívili a tak už to nebudu dál opakovat. Navíc je tu lezecká oblast a taky jedna z mála sardinských ferrat. Stihneme to trochu prozkoumat, ale pak přichází přeháňka a tak zdrháme zpátky k moři.

Lago del Temo.
Ferrata della Regina.
Ferrata della Regina.
Západní pobřeží Sardinie u Alghera.

Prozkoumáme ještě severozápad Sardinie co nám počasí dovolí, projdeme se v klidu po nábřeží i centru Alghera a v úterý přejíždíme na východ a konečně vstříc slunci.

Spiaggia della Speranza.
Odpolední vycházka na Punta del Giglio.
Malý a velký maják v Porto Conte.
Slota a těžařské dědictví v Argentiera.
Jsme připraveni se bránit.
Vrchní obranářky.
Alghero.
Barevné centrum.

Vzhůru do Supramonte!

Projíždíme serpentinami odlehlou centrální vrchovinou, vynořujeme a zanořujeme se do inverzní oblačnosti a po dvou hodinách nás to vyplivne na úpatí pohoří Supramonte. Z městečka Oliena vyjíždíme po této veselé silnici a pokračujeme statečně po šotolině až do bezmála 900 metrů. Kristina mlčí, takže je jasné, že už se jí to moc nelíbí. Ukončujeme tedy offroadovou vložku a pokračujeme po svých.

Inverzní Burgos.
Oliena a Supramonte.
Serpentinami do sedla Pradu (1200 m)
Tady už to na osobák není, ale kočárem to projedeme.
Holky hrajou na schovku.

Takhle se tam odpoledne honily mraky:

Hyjé!

Kraťasy v Orosei a ozvěna v Gorropu

Tak jsme se konečně dočkali klasický plážový dovolený. Akorát, že jsme se nekoupali a na pláž jsme šli dvě hodiny pěšky a další dvě hodiny se vraceli. A víc než moře jsme obhlíželi skály. I tak (nebo právě proto) se nám to moc líbilo! První den na východě jdeme fajnovou procházkou z Cala Fuili na Cala Luna, užíváme si tepla, pohody a Anička hlavně nevyčerpatelné zásoby šutrů!

Cala Fuili.
Jdeme na Cala Luna.
Svérázný přístup z vnitrozemí na pláž.
Je to vynejtovaný a pravděpodobně i težký.
Ve velrybí jeskyni.
Dejte mi dost času a přemístím celou pláž.
Z toho pršet nebude.

Abychom to s tím plážováním zase nepřepískli, vyrážíme další den opět do vnitrozemí. Ze sedla Genna Silana (1100 m) sestupujeme do soutěsky Gorropu. Po cestě ozobáváme jahodový strom, obdivujeme duby cesmínovité a obhlížíme místní svérázné bivaky. V kaňonu jsme skoro sami, i výběrčí vstupného mají už letos padla.

Nejdřív jsme ochutnali a pak zjišťovali, jestli to je jedlé. Je.
Macaté duby na dně soutěsky.
Na mapě píšou „turistický přístřešek“. Inu, jiný kraj…
V závěru soutěsky Gorropu.
Trochu si tady zabouldruju, než mě zase naložíte.
700 výškových zpátky do sedla a vstříc magickému podvečeru.
Kýče na panoramatické silnici SS125 do Baunei.
Případný tip na ubytko v Cala Gonone: Apartmán Sa dommo de Mammai. (40 eur/noc)
Zátoka Orosei a Cala Gonone.
Cesta do pravěku. Millenium Cave. Jde se sem kousek po ferratě, atmosféra skvělá. Kdybychom lezli 7b, bylo by to ještě lepší.
Aspoň pár cest jsme si nakonec dali. Skvělý odpoledně-slunečný sektor Buchi Arta. Od auta 50 metrů a divoká prasata zdarma (ta nejsou zachycena na fotce).

Rozlučka na Punta Samaforo

Poslední den před odjezdem využíváme ještě k průzkumu poloostrova kousek severně nad Olbií. Projíždíme úžinou u zátoky Aranci a když už nemůžeme autem, pokračujeme pěšky. Nejdřív si ještě užít moře a pak se pozdravit s Marconim. S tím loučením to ale nepřeháníme. Na Sardošku se určitě vrátíme!

Konečně jsem sladila outfit s kočárem.
Cala Moresca.
Golfo Aranci.
Punta Semaforo (342 m). Když to bylo ještě v lesku, vysílal odtud Marconi do Říma.
K.
A.
J+A.
Nasedat, jedem dom!
Jakub

Author: Jakub

Milovník hor, skal a cestování se sklony k bláznivým nápadům. Taktéž zapálený fotograf s nutkavou potřebou zachytit svět kolem sebe. Má rád sypaný čaj, řídký vzduch a brzké ranní vstávání...

Jeden komentář

  1. To horolezecký jištění v kočáru nemá chybu! ps: slon taky :-)

Napsat komentář

Required fields are marked *.



*