3x mrazivý gasteinský skialp

| 2 komentáře

Vánoční Alpy byly tentokrát krátké, ale výživné. Během třech dnů jsem díky Jardovi poznal další skialpová zákoutí gasteinského údolí a v dramatickém počasí jsme si vychutnali zimní hory intenzivně a dosytosti.

Lukáš stoupá ze stínu lesa údolí Angertal.

Příliš mnoho zážitků na Silberpfennigu

Silberpfennig (2600 m), Angertal

Vlastně jsem se tak trochu vetřel k Lukášovi, kterému Jarda po tři dny poodhaloval místní skialpové lahůdky. Druhého dne jsem se k nim připojil a vyrazili jsme z Angertalu směrem na oblíbený Kalkbretterkopf, pod jehož vrchol jsme ovšem uhnuli a pokračovali až na vzdálenější Silberpfennig.

Hra stínů na úbočí Lungkogelu, vlevo svah Türchlwand.
Vstříc vrcholu Kalkbretterkopf.
Traverzujeme na jih, vlevo vzadu Silberpfennig.
Fouká, zapíchněte si hůlky.

Akorát jsme se chystali ke krátkému mezisjezdu. Jarda první, já za ním, Luky čekal poslední. Ještě než stihl vyrazit, přiblížila se k němu shora dvojice výtečníků, která odřízla na hraně menší lavinu, která dojela jen pár metrů od Lukáše, který nestačil zírat a rukou už se natahoval po spoušti laviňáku.

Luky si užívá skvělý sjezd a rozdýchává infarktovou situaci (viz nahoře uprostřed).

Jen co jsme se otřepali, sjeli za námi do doliny jiní dva a jak se tak ochomejtali opodál, ozvalo se nejdřív „pfůůůůů“ a pak kopice nadávek. Borec omylem odpálil své parťačce airbag a ta mu za to po zásluze poděkovala. Už těch zážitků bylo pro dnešek dost.

Hele, nemotej se kolem mě jak vohráblo… BUM!
Fučí, mrzne. Pocitovka mínus dvacet.
Sprinteři v elasťákách nám šlapou stopu.
Vyfoukáno, umrzlo. Nasazujeme haršajsny a blížíme se do finále.
Na hřebeni Silberpfennigu.
Sfoukáno na trávu.

Ve zbytku túry už se stačilo jen poprat s větrem a pak si v klidu vychutnat fantastický sjezd. V nohách jsme měli 1600 výškových a těšili jsme se na další den.

Berg heil!
Omrzlej medvěd.
Luky, Jarda a Vysoký Taury.
Jedeme dolů. Začátek je sfoukanej, ale pak…
Stín, prašan a strmej gajbl, kde chrochtáme blahem.

Mráz a kopice prašanu na Hagenerhütte

Hagenerhütte ze Sportgasteinu

Na další den vybírá Jarda Sportgastein a Vorderer Geisslkopf. Otazník visí nad větrem, který na hřebenech řádí jak černá ruka. To nás ale prozatím netrápí, protože se pereme spíš s mrazem. Ve Sportgasteinu u vody je ráno jak v ledničce.

Začínáme kryoskitouringový výlet. v -15 stupních nasazuju péřové rukavice už u auta.
Zpestřujeme si nástup údolím.
Ještě že jsme neuspěchali start a ti dva dobrodinci nám to šlápli.
Tihle dva.

Měli jsme více štěstí než rozumu, protože dva skialpinisti vyrazili hodinku před námi a prošlápli stopu hlubokým prašanem. Takže jsme si šli jak páni a mohli jsme jim děkovat a naopak litovat jinou dvojici, která se jen na botách snažila stejně bezedným prašanem probojovat ke fragmentu ledopádu na konci doliny.

Rozmrazujeme se na sluníčku.
Luky pod hlavním hřebenem Taur.
Kudy to vezmeme dál?
Luky a východní stěna Scharecku. To jsme ještě nevěděli, že tam za 2 týdny pošlapeme.
Haršajsny křupou po umrzlých plotnách.
Svah, kde nechceš spadnout a Geisslkopf.
Vítr v obrazech #1
Vítr v obrazech #2
Vítr v obrazech #3

Nahoře zima čarovala. Zametala, sochala a zdobila vše kolem. Bez velkého váhání jsme odpískali náš původní cíl a zapíchli to na chatě. Sjezd byl opět jak víno. Ve stínu mimo dosah větru se udržel parádní prašan a my jsme si ho vychutnali plnými doušky.

Winterraum Hagenerhütte.
Po dlouhé pauze a rozhodnutí, že nahoru to dneska nemá smysl.
Luky naplouvá do sjezdu.
Jarda ve strmým.
Pokládá se to a prašanu přibývá.
Plezírový dojezd narušuje jen Lukyho radostné kvílení.

Dlouhým údolím Anlauftal

Vordere Grubenkarscharte, Anlauftal

Třetí den bývá jak známo kritický a tak jsme vybrali nejdelší túru. Třetí pro mě, Jarda už túruje týden v kuse. Vyrazili jsme do dlouhého údolí Anlauftalu s cílem někde na hřebeni Ankogelu. A zase jsme měli klidu, protože jsme začali prošlapanou stopou, která končila až hluboko v dolině.

Ranní balanční cvičení.
Od Radeckalmů už šlapeme svojí stopu.
Jarda nastupuje do strmějšího žlabu v závěru Anlauftalu.

Linii do Radeckscharte a Ankogel nakonec Jarda vyhodnotil jako moc sfoukanou a tak jsme uhnuli doleva směrem k Untere Grubenkarscharte.

Ve výstupu ze žlabu s celým Anlauftalem pod nohama.
Už v mírným, ale nohy začínají bolet.
I tady je vyfoukáno. Ale dneska se nehne ani stéblo a užíváme si teplo.
Závěr túry, vlevo na obzoru Vordere Grubenkarscharte (2848 m)
Pod jižními stěnami Tischlerspitze.

A tak jsme ťapali a ťapali, až jsme došli skoro na hřeben. Pod ním jsme si řekli, že to vypadá ošemetně, tak jsme snědli svačinu, rozhlídli se kolem a vydali se zpátky. A zas to bylo skvělý. Díky Jardo!

Posledních 50 výškových kvůli nafoukanému sněhu vynecháváme.
Pokochat se, zblajznout svačinu a hurá dolů.
Taury jak na dlani.
Nahoře dlouhý oblouky…
V horní části žlabu je fantastická podmínka.
Jarda vjíždí do stínu Anlauftalu.
Jakub

Author: Jakub

Milovník hor, skal a cestování se sklony k bláznivým nápadům. Taktéž zapálený fotograf s nutkavou potřebou zachytit svět kolem sebe. Má rád sypaný čaj, řídký vzduch a brzké ranní vstávání...

2 Comments

  1. Diky za tipy na vylet!

  2. Pingback: Schareck ze Sportgasteinu |

Napsat komentář

Required fields are marked *.



*