Rodičovská skialpová dovolená

| 0 komentářů

Tahle skialpová dvojakce byla tak trochu déjà vu. I vloni jsme na přelomu roku šli na Angerkogel a Warscheneck, ale pozornému čtenáři jistě rozdíl neunikne. Ano, na celodenní skialp jsme šli společně s Kristinou, zatímco Anička byla v dobrých babiččiných rukách. Vděčni za tuto možnost jsme museli cíl vybírat uvážlivě – málo kilometrů autem, hodně výškových metrů na lyžích a ještě víc slunce k tomu.

Pyhrgass a Bosruck jsou i v roce 2020 pěkný kopce.

Angerkogel z Pyhrnpassu

1. 1. 2020

U první společné túry po delší době jsme vsadili na jistotu. Silvestrovská práskající noc sice na našem spánku moc nepřidala, ale doprava na Nový rok v šest ráno ubíhá dost rychle. Za dvě hodiny už budíme Toma s Kačkou u Wurzeralmu a protože mají jiný cíl, přejeme si aspoň vše nejlepší. Popojedeme do Pyhrnpassu a nasazujeme lyže.

Není to sice prašánek, ale nebuďme neskromní. O to veselejší bude rally cestou dolů.
Nad Ennsem se válí mlha a nikde ani noha.

Po známé trase vesele ukrajujeme metry lesem až nad jeho hranici, odkud se nám otevřou pohlednicové výhledy. Po dlouhém pikniku u kříže valíme dolů a domů a jsme rádi, že tenhle rychlovýpad vyšel pro všechny zúčastněné příjemně.

Pár metrů od vršku s výhledem na Xeis.
Piknik a hurá domů, než si Anička všimne, že jsou rodiče pryč.

Warscheneck přes Zellerhütte

12. 1. 2020

Už za necelé dva týdny nastala další vhodná konstelace, kterou jsme chytili za pačesy. Osvědčenou taktiku jsme zachovali, jen výškových metrů jsme přidali. Se sněhem to zatím není na severu Alp žádná sláva, ale i v tom jsme měli nakonec štěstí.

Je to tak tak, ale přecijen to jde na lyžích už od auta.
Sněhu poskrovnu.
Vylézáme z kosůvky a zdravíme Priel.

Kristina je sice teprve na letošní druhé túře, ale nezdá se, že by jí 1600 metrů nějak znepokojovalo. Ještěže mám tréninkový náskok. Užíváme si další parádní den s oblíbenými výhledy a po mírně stoupajícím plató se pomalu, ale jistě blížíme k vršku.

Tenhle věděl, že sjezd bude slabší, tak to vzal dolů alternativní možností.
30 minut od vršku začíná být dost sfoukáno.
Sjezd jen pro zkušené slalomáře.
Po cestě skoro ani noha, ale u kříže se to začíná slézat ze všech stran.

V poledne se u kříže potkáme s početnou partou ostatních skialpinistů i sněžničárů, kteří přišli jak naší trasou, tak od Dümlerky. Dolů to pak bere každý po svém. Odvážnější na lyžích, my raději na botách. Známe vlastní schopnosti a máme rádi naše skluznice.

Už na nás čekají.
Jedna parta přišla netradičně i jižním letním hřebenem.
Tady bych se vydržela slunit ještě dlouho.
Pózování před sjezdem.
Dva cenťáky novýho z předchozího dne udělaly na pár místech hodně radosti.

Kromě kličkování mezi šutry dojde i na pár oblouků. Vlastně z toho byl nad očekávání pěkný sjezd. Báli jsme se, že od chaty už budeme lyže snášet, ale na to došlo jen asi 10 minut úplně dole v lese a jako třešničku jsme si vychutnali i zasněženou louku kus nad parkovištěm.

Anděl na horách.
Mezi kosůvkou vstříc lesnímu tankodromu.
Jakub

Author: Jakub

Milovník hor, skal a cestování se sklony k bláznivým nápadům. Taktéž zapálený fotograf s nutkavou potřebou zachytit svět kolem sebe. Má rád sypaný čaj, řídký vzduch a brzké ranní vstávání...

Napsat komentář

Required fields are marked *.



*