Schareck ze Sportgasteinu

| 0 komentářů

Tohle byla další z těch neplánovaných túr, které následně udělaly o to větší radost. Ještě během předchozího dne jsme ani já, ani Jarda nevěděli, jestli do toho půjdeme, ale podvečerní rozhovor to rozseknul. Jarda vyhlídl čerstvě šláplou stopu na Schareck a tak jsme tam vyrazili a rozhodně nelitovali.

Nad Karamelkou vlevo ukazuje jedna šipka výstupový gajbl a ta druhá sjezdový.

Stejně jako během naší povánoční výpravy startujeme z mrazivého Sportgasteinu. Dneska je ale teplota akceptovatelná, v celých Alpách je totiž vedro. V pátek v půl osmé není na parkovišti potřeba velkého kumštu, abychom našli volný flek a tak vyrážíme v klidu a pohodě vstříc osamělé a krásné SV stěně Scharecku, která se nám v plné kráse ukazuje už od auta.

Ve Sportgasteinu jsou rána chladná i když je v Alpách teplo.
Po vzorné stopě předchozího dne kličkujeme strmou rampou. Fotka je od Jardy, díky!

Nejstrmější úsek je ukázkově šláplý dobrodinci z předchozího dne. A nejenže nám přichystali skvělou stopu, ještě navíc jeli dolů alternativní variantou, takže na výstup zůstal cikcak zcela neporušený. Díky! V ufoukaným je to bez váhání na haršajsny, nahoře i kus na boty. Pak už zase naskočíme do lyží a spokojeně stoupáme klidem a tichem.

Kousek je to na boty…
…i když se to Jarda snaží popřít. Ale taky nakonec čapne lyže do rukou.
První záchvěv slunce. Ale nebude to na dlouho.

Většina výstupu vede ve stínu, což nám vyhovuje hned ze dvou důvodů. Nepotíme se a ještě se můžeme těšit na krásný sjezd v prašanu, který tu zůstal chráněný. Druhé sluníčko slavíme druhou pauzou a výstup se pomalu začíná překlápět do finále.

Včerejší běžkaři nám to šlápli kapánek úzký.
Druhé a definitivní vynoření ze stínu si vyžaduje další proviantní pauzu.
Teď je zatím sníh všelijakej, ale třeba se to za dvě hodinky vylepší.
V údolí nám začínají vařit mlhu. I to se na sjezd snad změní.

Ještě než se přehoupneme přes sedlo, připraví nám údolní mlha parádní spektákl. Pak proběhneme kousek po sjezdovkách a kolem horní stanice lanovky a dřív, než nám to stihne zkazit zážitek, jsme zase sami. Po vrcholovém hřebenu jdeme po svých, ale lyže bereme s sebou. Máváme Glockneru a za pár minut i kříži. Schareck je můj první třítisícový kopec, na který jsem kdy vylezl a tak to tu pro mě má vždycky výjimečnou atmosféru. A dnešní výsostné počasí a skvělá túra to jen umocňují.

Proběhneme kousek střediskem a na vrcholovém hřebeni už jsme zase sami.
Stíháme to akorát na poledne.
Vrcholovka se Zvoníkem.
Sešoupneme hřebínek, projedem kousek po modrý a hurá do SV stěny.

Z horní části sjezdu máme nejdřív obavy, ale ty se brzy po najetí to prosluněných svahů rozplynou. Slunce tu zaúřadovalo tak akorát a lyžba je výrazně lepší, než jsme čekali. Přechod do stínu je rozpačitý, ale pak si už zase rochníme v nadýchaném prašánku. Projedeme střední mírnější část a po stopách našich předchůdců míříme ke strmému kuloáru vpravo.

Sníh je navzdory očekávání přívětivý. Fotka je od Jardy, díky!
I mlha se rozpynula.
Po stinných prašanových pláních najíždíme do spodního žlábku. Fotka je od Jardy, díky!

Jarda se strmým prosmýkne s elegancí, já s rozpačitostí, ale užijeme si to oba. Podmínka je dobrá. Za dalších pár minut už ze sebe sundáváme zpocený hadry a libujeme si, že nám to zase tak pěkně vyšlo.

Zpocený a šťastný ksichty. Fotka je od Jardy, díky!
Jakub

Author: Jakub

Zkouším všechno možné od lezení po skialp a nevalnou kvalitu maskuju univerzálností. Hodně fotím, občas něco natočím a hlavně jsem rád venku. Kromě čaje už mám rád i kafe a pořád ještě i brzké ranní vstávání.

Napsat komentář

Required fields are marked *.



*