Mraky nad Gumpeneckem

| 0 komentářů

Tuhle plezírovou panoramatickou skitúru jsme měli s Kristinkou v merku už nějakou dobu. Konkrétně od chvíle, kdy jsme tu byli povandrovat na podzim. Tehdy jsme byli i s Aničkou, teď jsme ji sobecky nechali doma a vydali se na další rodičovský skialp, užít si ještě trochu té zimní atmosféry.

Už na parkovišti je jasný, že na tomhle kopci nebudeme sami.

Jestli jste o tomhle kopci ještě neslyšeli, tak zbystřete. Gumpeneck totiž není jen pěkná skialpová túra, ale potěší celoročně. Převýšení tak akorát, panorama skvělý a i když nepřeje počasí, zachrání to pohostinná Schönwetterhütte, která je po cestě.

Fáze první – slunce na plný pecky.
Kýčovitý almy a kýčovitá obloha.
Schönwetterhütte. Nomen Omen.
Gumpenalmy a prašanový svahy. Tady bude sjezd nejhezčí.

Výstup vede mírnými svahy. Nejdřív po lesní cestě, pak mezi almy a v horní části se dostává do severního kotle, který obchází po hřebeni vpravo. Tam mohou být tu a tam převěje, taky bývá sfoukáno, takže haršajsny s sebou, ale jinak tu žádné větší nástrahy nečekají.

Vrchol G. vykoukne jen tu a tam, ale cesta je jasná. Doprava na hřeben a po něm ke kříži.
Sem tam převěj, jinak dálnice.
Tady to vypadá jako pohádková zima.
V údolí jaro, nahoře ještě slušná nadílka.
Nízké Taury nad údolím Sölk.
Mrak sem, mrak tam.
Výstupový hřeben a vzadu údolí Ennsu.

V nedělním dopoledni se nám počasí nemohlo rozhodnout, jaké vlastně bude. Takže jsme měli chvíli azuro, pak se zas přihnal mrak a tak to šlo pořád dokola. Atmosféru to ale mělo pěknou a jak řekla Kristinka, vymetené oblohy jsme si letos už užili dostatek. Gumpeneck je oblíbená túra, což potvrdilo i množství dalších mravenců, sunoucí se nahoru po hřebeni. Na frontu to zase naštěstí nebylo.

Tudy doleva se pak sjíždí a tam nahoru už to je na haršajsny.
Došel sníh, přišel led.
Už jen pár metrů, rozsviťte slunce.
Rychle to foť, než se zase zatáhne.
Vrcholová výzdoba.
Zas nějakej mrak.

Za necelé tři hodinky obdivujeme výzdobu na kříži a když se to trhne, sjíždíme dolů. Po vyfoukaném hřebeni je to lepší a rychlejší, než jsme se obávali a pak už zatočíme doprava do kotle a užíváme si parádní prašan, který tu čerstvě napadl předchozí dny. Nejlepší je těsně pod hranicí lesa. Rochníme si takhle až k Schönwetterhütte a pak už jen doklouzneme po lesní cestě, než nám to roztaje pod nohama.

Ufoukaným hřebenem a hurá do prašanu.
Jakub

Author: Jakub

Zkouším všechno možné od lezení po skialp a nevalnou kvalitu maskuju univerzálností. Hodně fotím, občas něco natočím a hlavně jsem rád venku. Kromě čaje už mám rád i kafe a pořád ještě i brzké ranní vstávání.

Napsat komentář

Required fields are marked *.



*