Poprvé ve Skaláku

| 1 komentář

Až doposud jsem kolem elegantních pískovcových věží Českého Ráje jen kroužil po svých, nebo na dvou kolech. Teď jsem se díky Lukymu vyškrábal na jejich vršky krásnými liniemi, které předčily mé očekávání. Estetika a atmosféra Skaláku mě uchvátily.

V poledne začínáme na Dračkách.

Nechal jsem se zcela napospas Lukyho výběru, však jsem taky nehodlal nic tahat. Na písku jsem byl naposled před více než 5 lety a před tím taky pořádně ne. Vyrazil jsem s extrémně nízkým očekáváním. A odjížděl s nadšením. Nebudu se ale víc literárně rozněžňovat a pojďme na fotky, které spolu s popisky řeknou vše podstatné.

Úvodní kout Kauschkovy hrany VII na Dračí Zub.
Daliborka, Kniha, Trosky, Hrubá Skála.
Vylézt to je hračka, ale dostat se ke slaňáku! A teď to zkusíme tu věž naproti vlevo.
Údolní VII na Daliborku od Kuchaře a spol. Boulder ve spáře, pak kotrmelec v jeskyni a následně stěnou vpravo.
V druhé polovině cesty.
Luky jako známej intelektuál pokukuje po Knize.
Hore Zdar leda napřesrok.
Tohle až někdy příště, ale z druhý strany si to vylezeme.
Normálka na Kapelníka VII. S vydupanými stupy je to prý jak na stěně, ale mě to přišlo svižný i tak.
Traverz doleva za hranu.
Luky na hraně, ale rozhodně ne na hraně. Takže vybíráme dál.
Na vršku Kapelníka. Fotil Luky, díky!
Další klasika, Egyptská hrana VIIb na Sfingu.
Luky mě dobírá u druhýho kruhu a pak valíme na vršek.
Dolez Egyptské hrany. Fotil Luky, díky!
Ještě není tma, tak do pětice všeho dobrýho?
Támhle vpravo se schovává taková osamocená věž.
Taktovka s linií Staré cesty VIIb.
Luky nastupuje do Staré Cesty na Taktovku.
Na vršku Taktovky s výhledem na Kapelníka.
Pro dnešek máme hotovo.

Skalák prokládáme čtvrtečními Lužickými horami, kde samozřejmě také lezeme. Třetí den bývá obvykle rest-day, ale my se nemetodicky vracíme do Českého Ráje a dáváme dalších šest skvělých cest. A pak už to chce fakt rest.

Po dni „odpočinku“ na Lužických skalách opět ve Skaláku, tentokrát v oblasti Majáku.
Chtěli jsme přijet v devět, ale bohužel jsme to stihli už o hodinu dřív.
Na rozlez si dáváme Talířovou VI na Mnicha. Dole paráda a pohoda, nahoře tradiční Skalák.
Slaňujeme z Mnicha. Fotil Luky, díky!
Blatník s výrazným koutem Přímé údolní VII.
Luky nastupuje do Přímé údolní na Blatník.
Tady je ještě hej, ale koutek nahoře potrápí.
Teď tam hnízdí, ale příště dáme Maják.
Jedeme dolů a o věž dál.
Já tahám a Luky leze bos. Schuckova hrana V na Bránu.
Luky na Bráně a Maják od východu.
Stěnová ladička. Svatební VIIb na Dívčí věž.
Vzadu oblast Kapelníka, vepředu vpravo Opomenutá. Neprávem.
Ponurá VII nedělá čest svému jménu. Až na těžší boulder u prvního kruhu se jedná o fantastickou cestu s horskou atmosférou.
Tak ještě jednu?
Luky nastupuje do Odpolední VII na Julii.
Přímá linka bez větších nástrah.
Vedlejší Velikonoční a mnoho plánů na příště.
Jakub

Author: Jakub

Zkouším všechno možné od lezení po skialp a nevalnou kvalitu maskuju univerzálností. Hodně fotím, občas něco natočím a hlavně jsem rád venku. Kromě čaje už mám rád i kafe a pořád ještě i brzké ranní vstávání.

Jeden komentář

  1. Pingback: Lužické písky – Krkavčí skály a Obrvégry |

Napsat komentář

Required fields are marked *.



*