Žulová odysea v Salluard Route

| 1 komentář

Pro pořádek si připomeneme, kde jsme to přestali. Odpoledne jsme vyjeli na Torino, večer si střihli Lifting du Roy (300 m, 5c), ráno pak severku Tour Ronde a před polednem nás vedro vyhnalo ze stanu. Stejně bychom si v tý výhni na ledovci neodpočli a tak bylo lepší jít lézt. Zamířili jsme k Pointe Adoplhe Rey na průvodcem vyhlášenou Salluard route (6a, 300 m). Tenhle přívlastek dostala právem!

Budíček! Začíná nám druhá šichta dne.

Přístup pod stěnu tentokrát zabral asi 30 minut, což je na horské poměry pořád nevídaný luxus. Na nástupu potkáváme dva hejsky, kteří mají silácký řeči a ještě se nám vysmějou do Poláků. My si ale zachováváme zenový klid, který bude ve spárách rozhodně potřeba. Jediná lehká délka cesty Salluard je ta první, pak už je to furt solidní (a nádherný) lezení!

Pointe Adoplhe Rey, naše odpolední žulové hřiště.
Standa se prochází první a jedinou lehčí délkou.
Kluci jsou pod klíčovou a Luky nad klíčovou délkou.

Klíčové místo (6a) čeká hned v druhé délce. Převislá spára. Na prvním to samozřejmě přebojuje Luky a já mám práci notně usnadněnou. To se to leze čistě, když máte lano shora! Ve falešném opojení tahám další spárové 5c a vzápětí se proklínám. Marně se tam snažím zarvat žábu a lámat kotníky. Nakonec pomůže stará dobrá hrubá síla a další těžký dýlky (=všechny) přenechávám Lukymu.

Dnes nám tu servírují spáry a výhledy.
Jo, je to kompaktní.
Začali brzy a už jedou dolů.

Lezení je vyrovnaný (pořád 5a—5c) a famózní. Všude jen žulové lopuchy, komíny, spáry, kouty. A k tomu výhledy na ledovce a okolní špice. V polovině stěny taky zalezeme do stínu, takže nás to už dál nevypejká. Místy je to fuška, ale leze se nám skvěle.

Tady bez kámošů ani ránu!
Oranžová, montblancká.
Už nevím v jaký dýlce, ale ony byly pěkný všechny.
Pouštíme draky. Už jsem si vzpomněl, je to předposlední dýlka.
Ve stínu posledního štandu.
Kudy se tam provlníme? Luky kouká do polední délky.

Přelézáme poslední dvě délky. Už jsme nabrali pěknej luft a taky už trochu spěcháme. Ne že by nám hrozilo zatmění, ale potřebujeme se dát dokupy na zítra. Slaňujeme zase s klukama ve čtyřech najednou, systém už máme odladěný a tak to jde rychle. Zatímco dva ještě slaňují, dva dole už chystají další dvojici lan. U stanu tak ještě stihneme sluníčko. Asi na pět minut.

My na vršku a tečky stanů na ledovci. Stihneme tam ještě sluníčko?
Jen ať se to proboha nesekne!
Vyfotil mě Standa, díky!
Ještě to stíháme za sluníčka u stanu. Na 5 minut.

Některé věci se dají uspíšit, ale u odpočinku se to dělá těžko. Co nejdřív se snažíme navařit, sbalit na ráno a zalézt do pelechu. Čeká nás pro změnu brzké vstávání.

Ještě povinný večerníček a fofrem do hajan. Brzy ráno začínáme nanovo.
Jakub

Author: Jakub

Zkouším všechno možné od lezení po skialp a nevalnou kvalitu maskuju univerzálností. Hodně fotím, občas něco natočím a hlavně jsem rád venku. Kromě čaje už mám rád i kafe a pořád ještě i brzké ranní vstávání.

Jeden komentář

  1. Pingback: Ďáblovým hřebenem na Tacul |

Napsat komentář

Required fields are marked *.



*