Na oslavy mě moc neužije, ale tenhle sváteční ranní výlet mi udělal radost. Na hřebenovku Gamkögelgrat v Nízkých Taurách jsem narazil víceméně náhodou, ale ve zdejší oblasti patří ke klasice. Rychlá akce vyžaduje stručný report, tak jdeme na to, ať psaním nestrávím víc času, než na hřebeni.
Večer prvního dne našeho štýrského putování (o kterém bude řeč později) parkujeme na konci údolí Triebental, které je proslavené především skialpovými túrami. Tady máme taky ještě resty. Koncem července ale nejsou sněhové podmínky nejlepší a tak se musím spokojit s žulou. Hřeben Gamskögelgrat je krásně vidět na obzoru za stavením Bergerhube (1200 m) i za Karamelkou. Zatímco holky zápasí se spánkem v dodávce, já ulehám na louku vedle. Vstávám brzy a nechci je rušit chci se vyspat.
Nástup do sedla Amtmannscharte (2050 m) je psaný na 2:30, ale já to chci o hodinu stáhnout abych stihl svítání na grátu. Když pak v ranním šeru bloudím nad salašemi Mödringalm, říkám si, že jsem to s těmi ambicemi kapánek přehnal. Nakonec přestanu študovat popis a namířím si to k sedlu podle sebe. Skáču po žulových balvanech, dostávám se do suťáku pod sedlem a v 5:27 jsem nakonec přecijen na hřebeni. Obzor je jak nad Kladnem, ale ještě nevykouklo.
Beru sedák a helmu a začínám lézt. Hned na začátku je hřeben možná nejstrmější. Zkouším levou obtížnější variantu (4-) a žula se barví dorůžova prvními ranními paprsky. Tenhle kouzelný okamžik trvá jen asi 5 minut. Pak přichází zlaté světlo, které ovšem také není k zahození. Pokračuju dál, užívám si pěkného lezení i výhledů na Xeis.
Místy je hřeben vcelku exponovaný, Být to mokré, lezu to „a cheval“ a nepohrdnu jištěním. Na obtížnějších místech se najde nýt, jinde jsou skvělé možnosti založení smyček nebo friendů. V dnešním ideálních podmínkách, ale není co řešit a tak se zdržuju jen focením.
Lezecké pasáže střídají travnaté, romantické. Asi v půlce hřebene najdete i vrcholovou hřebenovou knížku a další fotogenické místo s krásnými žulovými bloky. Je tu taky další těžší lezecké místo označené jako Doppelriss (3+).
Jde to ráz na ráz. Ostgipfel, Westgipfel a za chvíli jsem na hlavním vršku Gamskogelu (2386 m). Hřeben mi zabral asi hodinu a skoro lituju, že nebyl delší. Sbíhám po turistické značce zpátky, u salaší Mödringalm zjišťuju, kde jsem ráno zapomněl odbočit a mávám na rozloučenou hřebenu (výrazné sedlo vlevo je Amtmannscharte, z něj jde trasa po obzoru doprava). V osm stavím na kafe a jedeme si užít tropický den do stínu a k vodě.
Foceno na Fujifilm X-T2 + 10-24/4. Pokud vás zajímají ceny foťáků od Fujifilmu, podívejte se do e-shopu Fujifoto. Zakoupením fototechniky přes tento odkaz mě drobně podpoříte a nezaplatíte ani o korunu navíc. Díky!
Pingback: Spanilá jízda Štýrskem |