Tuhle cestu v Berchtesgadenských Alpách jsme měli vyhlídnutou už dlouho, ale takticky jsme vyčkávali, až nám to den předem předlezou kámoši z Budějc, abychom měli načárkovaný chyty. V masivu Reiter Alpe jsme lezli poprvé a 400 metrů vyrovnaného lezení v kompaktní skále nás okouzlilo, takže jsme tu určitě nebyli naposled.
Víkend letního slunovratu nedává spánku moc velký prostor a i když vstáváme už za plného světla, tak se zvláště některým příliš nechce. Na probrání tudíž zařazujeme projížďku na kole. Popisky v průvodci i Aleš s Davidem tenhle způsob přístupu vřele doporučili a my jsme na to (bláhově) skočii. Prvních 20 minut vyhlídkové jízdy bylo pravda příjemných, ale pak už jsme po turistické stezičce jen tlačili – já s nadšením, že to tudy půjde při návratu dobře poslat, Kristinka s obavou, jak se dostane dolů.
Pod Jagdhütte hážeme kola do lesa a jdeme už osvědčeně po svých. Skrz kosůvku, po červených tečkách až pod stěnu Großes Häuselhorn (2284 m). Nástup je zřejmý, výhledy fantastické a nikde ani živáčka. Ideální konstelace. Linka Hasenalarm (6/425 m) má 11 délek a i když by se ta první dala ještě vyběhnout volně v keckách, už se spořádaně navazujeme a po osmé začínáme lézt.
Lehce pikantní je hned prvních pár kroků v koutovém úvodu druhé délky, ale pak už následuje stará dobrá vápencová klasika – plotny, vodní žlábky a povrch ostrý jako struhadlo. Kam člověk stoupne, tam to drží. V příjemném stínu, který ve stěně vydrží zhruba do 10:30, ukrajujeme jednotlivé délky, které si nemůžeme vynachválit.
Klíčová je pátá délka, kde musíme zabrat v sekvenci jemnějších kroků, ale pak už klasa zase pomalu klesá. Hasenalarm je příkladná horská sportovka – stačí s sebou vzít jen expresky a težší místa jsou vystřílená tak, aby se člověk nebál. V lehčím je občas delší odlez, ale není to nic dramatického. Štandy jsou ze dvou nýtů, stačí provázat.
Po poledni jsme spokojeně u knížky a po pikniku zajdeme ještě ke kříži, ke kterému vede turistická stezka z druhé strany od chaty Traunsteiner Hütte. Tudy se dá sejít, pokud počasí nepřeje, nebo si chcete udělat delší procházku. My volíme rychlejší variantu, která začíná slaněním mezi vrcholy Großes a Kleines Häuselhorn.
Sestup šluchtou Häuselhornrinne chce jistou opatrnost, ale za sucha a bez sněhu to vcelku jde. Přes boční rameno a ošemetnou strmou rampu se dostáváme pod nástup a poté známou cestou dolů. Kristinka mi pak velkoryse přenechává lepší kolo, sama se pouští do boje se strmou šotolinou a já si ještě jako bonus užívám fantastický sjezd. Pak už jen polívka v Au, koupel v Saalachu a hurá domů.
