Tuhle túru nad Vorderstoderem máme z Budějc skoro za dveřmi a tak si zasloužila být cílem dalšího průzkumu. Nejbližší svahy Alp sice nedávají na první pohled moc nadějí na velkolepou akci, ale nakonec z toho byl zase celkem hodnotný a v daných podmínkách především vděčný výlet.
Kam jít v neděli jinam, než na Sonnstagskogel! Po předchozí skialpové iniciační túře jsme se přesunuli jen o pár kilometrů jižněji, do Triebentalu. Že je to v tomto údolí hezké v létě jsme zjistili už před časem, ale toto byla sněhová premiéra. Šli jsme najisto a vybrali zdejší klasiku. Parádní trasu, která kromě velkolepých kulis a nenáročného profilu nabídla i zážitkovou vrcholovou hřebenovku.
Už když jsme před lety byli s Janou a Peťou v zimních Tennengebirge na sněžnicích, říkali jsme si, že to příště bude chtít přesedlat na skialpy. A vida, stačily pouhé čtyři roky a podařilo se nám tuhle akci uskutečnit. Trpělivost ale přinesla své ovoce, protože nám uplynulý víkend na skialpovou premiéru vyšly prakticky ideální podmínky.
I v nejbližších horách je pořád co objevovat. Počtvrté vyrážím na otočku do Totesek. A tak zatímco v druhé části dne vyrážím na populární a známou Rote Wand, ranní túrou objevuji mně neznámý, ale skialpinisty rovněž nadmíru oblíbený, kopec Wilde nad Vorderstoderem.
Jak název napovídá, není tentokrát už moc o čem psát. Oblíbené cíle mezi Wurzeralmem a Dümlerhütte jsme už prošli i prolyžovali křížem krážem. Přesto, nebo právě proto, to i tentokrát stálo za to. Sněhu bylo začátkem ledna poskrovnu, ale mrazu a slunce na rozdávání.
Letošní vánoční počasí bylo dosti rozverné. Jednou přišla chumelenice, pak zase +15 stupňů. Do toho ty obstrukce s cestováním. Když se naskytla příležitost, nijak dlouze jsem nešpekuloval a vyrazil na další sólovýpravu do Totesek. Chtěl jsem se zas „jen“ pěkně projít po horách, ale nakonec z toho byla skvělá túra okořeněná i nečekaně nádhernými sjezdy.
Když nevíš, kam z Budějc na skialp, vyraz do Pyhrnpassu. A když jsi i tam bezradnej, jdi na Angerkogel. Bez velkýho špekulování, jsem o posledním adventním víkendu vyrazil tam, kde to bylo fajn poprvé, podruhé i potřetí. A i teď, napočtvrté, s prodlouženou trasou.
Ještě v září jsme se v horách krásně slunili, ale říjen už jasně ukázal jaké roční období nastupuje. Zvlášť vysoko v Alpách. Skok z vyhřáté jihočeské pánve do půl metru sněhu a mínus deseti stupňů okořeněných severákem byl krutý a malebný zároveň.
Rok utekl jako voda a já opět vybírám 13 černobílých fotek z hor, které považuji za natolik zajímavé, aby zdobily kalendář na následující rok. Doufám, že se budou líbit i vám. Jednotlivé stránky si můžete prohlédnout níže.
Pokud máte o kalendář zájem, piště, mailujte, volejte, nebo využijte formulář níže. Osobně předám v ČB a v Praze, ostatní lokality vyřešíme přes Zásilkovnu. Do Vánoc.
Linku Traumfänger v jižní stěně Hochamlspitze jsme měli v hledáčku už nějaký ten pátek. A letos v září jsme se nejen dočkali, ale navíc jsme tuhle túru chytli v nejlepší myslitelné podmínce. 300 metrů lezení v parádní žule jsme si vychutnali jako dokonalý baboletní plezír.