Máme před sebou už jen necelých 15 let, kdy s námi budou děti ochotny jezdit na výlety. Rozhodli jsme se tedy období, kdy se nemohou vzpouzet, využít na maximum a vyrazili jsme na další alpské dodávkování. Nemíníme z toho dělat bůhvíjaké haló, vždyť za turistikou do Rakous jezdí kdekdo. My takhle ale nezapomeneme, kde jsme byli a pro vás to může být inspirace, kam se vydat. Všechny tipy jsou jako vždy na vlastní nebezpečí.
Tyhle 4 dny jsme plánovali podle teploty. Fungovat se dalo ráno a pozdě večer. Přes den bylo nutné setrvat ve stínu a ideálně se ani nehnout. Taky nechceme jezdit žádné velké dálky a tak máme první zastávku hned nedaleko Linze. Objevujeme malou lezeckou žulovou arénku v bývalém lomu u městečka Steyregg. Přelezeme si pár vcelku pěkných a dobře odjištěných cest, Áňa si mezitím schrupne a po odpolední siestě můžeme pokračovat dál.
Další štací je Hengstpass. Chtěli jsme spát aspoň v tisíci metrech nad mořem, abychom měli čerstvý vzdoušek. Pro večerní procházku vybíráme vršek Wasserklotz (1505 m), pod který se dá dojet s kočárem. Ten parkujeme v depu a posledních 250 výškových přesedláváme. Užíváme si skvělé výhledy na Totesky i Haller Mauern a dokonce se nám podaří i probojovat se bez úhony zpátky skrz stáda rozverných býků. Sláva nazdar Karamelce a můžeme na kutě.
Ráno se chci protáhnout na ferratě na Kampíku dřív, než se holky dospí, ale ouha. Vyspávám až do sedmi a nějak jsem si neuvědomil, že je to pod nástup 3,5 kilometru po silnici. Běžet se mi nechce a tak je potřeba zkrátit čas na drátě. Za 30 minut jsem nahoře, ale zpotím se fest. Tahá to za ruce a proklínám se za měkké tenisky. Holky si užijou ranní prochajdu, pak nás čeká dlouhá společná polední siesta ve stínu a jedeme o parkáč dál.
Zastavujeme na konci oblíbeného údolí Johnsbachu. Večer si dáváme místní Almenrundweg (i místní mapa ji doporučuje pro terénní kočárky) , kterou si protáhneme do sedla Neuburgsattel a pod vršek Gscheidegkogel. Západ slunce je zas kýč a noc příjemně chladná. Výhledovou ikonou dnešního večera je Admonter Reichenstein.
Třetí den je největší vedro a kromě neposedné Aničky jsme už trochu unavení. Kristinka si ráno dá krátkou ferratu u tunelu a pak dlouho hledáme solidní stín pro dlouhý veget. Nakonec se nám podaří nějak zkonsolidovat síly a večer jdeme z Johnsbachu na Mödlinger Hütte.
Strmá cesta je i pro velká kola Chariotu místy dost dobrodružná. Nakonec ale dokonce předháníme cedule o 30 minut, z čehož máme nefalšovanou ješitnou radost a užíváme si fantastický podvečer na terase. Dolů už raději Kristinka Áňu nese. Před setměním ještě stíháme očistu nás všech, i když privilegium teplé vody má jen ta nejmenší.
Ráno konečně zvládám alpine start. Protáhnu se na ferratě Geo-Steig a za hodinku jsem zpátky. Posnídáme, Kristý valí na ferratu a my se válíme pod kaštanem. Spokojenost je na všech frontách. Gott sei Dank!
Foceno na Fujifilm X100F. Pokud vás zajímají ceny foťáků od Fujifilmu, podívejte se do e-shopu Fujifoto. Zakoupením fototechniky přes tento odkaz mě drobně podpoříte a nezaplatíte ani o korunu navíc. Díky!
Pingback: Spanilá jízda Štýrskem |