Pyhrgas na motorce

Tak jsme se zase dostali všichni společně do hor. Máma, táta a já, Áňa. A pak taky moje nová motorka. Jeli jsme Karamelkou, který já říkám Kamelka, prej by z toho měl radost strejda Kleboň. Já měla radost především z toho, že jsem měla co objevovat a že jsem mohla krmit kavčata u kříže.

Přespali jsme u Bosruckhütte a ještě před snídaní jsem to tam pořádně projezdila, prolezla a pozdravila jsem se s kravičkama. Táta říkla, že bylo pěkný světlo, ale mě se spíš líbilo bučení.

Už jsem začala být trochu unavená a tak jsem ochotně hopsla do nosítka. Ještě jsme pozdravili pár kraviček a pak jsem se rozhodla pro prvního šlofíčka. Když jsem se probudila, byli jsme už docela vysoko nad údolím a já se rozhodla, že je čas na svačinu. Pak jsem velkoryse zase svolila, abych byla nesena.

Pak už mě to sezení a povídačky rodičů přestaly bavit. Navíc byl kříž na dohled a byla šance dostat se tam jako první. Vystartovala jsem jako blesk, ale brzo jsem zjistila, že ty Alpy nejsou tak rovný, jak by se mohlo zdát. Takže jsem to vzala raději za ruku a pak na jistotu na koně.

U kříže se mi to líbilo. Taky jsem to pak trénovala a pořád říkala „kšíš“ a „Vejkej Pyjgas“. Rozdělila jsem se v ptáčky o křupínky, zapsali jsme se do knížky a když jsme byli plni dojmů, vyrazili jsme zase dolů. Jednoho ty zážitky pěkně unaví, takže jsem zase usnula. Rodiče mezitím sprintovali a probudila jsem se až v sedle nad hranicí lesa.

Když už mě to nosítko dost přestávalo bavit, přišli jsme k chatě. Tam měli pískoviště, štrůdl a nekonečné množství štěrku. Ráj! Však taky trvalo, něž mě odsud dostali.

Večer a ráno jsme strávili na tajné základně, kde byly lamy, bazén, bublifuk a výhled na Priel. To bylo taky dost fajn a hlavně jsme ráno zase vyrazili na výlet. Po cestě výhledy moc nebyly, protože se šlo lesem, ale to v tom vedru byla výhoda. Na týhle chatě jsme si dali taky štrůdl, abychom mohli zhodnotit úroveň chatové gastronomie a pak jsme kvapem zase seběhli, aby nás nesmetla potopa světa. Stihli jsme to tak tak. Byl to moc fajn výlet, už abychom jeli na další!