Blankytně modrá už je pasé. Tuto sezónu frčí hnědá. A protože pečlivě sledujeme trendy, zahajujeme s Elzou naše čtyřdenní ledolezecké působení v Bletterbachu. Lokalitě, která vypadá jinak než cokoliv, co jsme dosud za mnoho výprav do Dolomit zažili.
Pro Elzu už byla návštěva této přírodní památky repete, vloni tady ledolezeckou sezónu ukončoval, ale vzpomínky na to neměl zrovna růžové a tak sem oba vyrážíme s nadšením, co nás potká tentokrát. Dlouhá soutěska, která je přes léto oblíbenou turistickou atrakcí, se nachází kousek od dálnice mezi Bolzanem a Trentem a v zimní pracovní den tu nepotkáte skoro nikoho. Tak to máme rádi. V poklidu se vyspíme a s výhledem na hory na západě osvícené vycházejícím sluncem kráčíme až na samý závěr kaňonu, do místa zvaného Gorz.
Už zdálky je jasné, že podmínka dneska není ideální a ne všechny linky budou lezitelné, ale je jisté, že si aspoň někde klovneme. Nejznámější místní linku Eisgeist lezl Elza vloni s Lukym a aktuálně nevzbuzuje moc důvěry. Taky se nám nechce rozlejzat se v 6+ ledu a tak zamíříme do kouta na místní největší hnědku, linku Zozza, psanou za 5+.
Abych dneska aspoň něco natáhl, začínám v první délce. Led je trochu mokrej, ale hodnej. Délka vytrvalostní, ale bez záludností a brzy štanduju v nýtu pod převisem, kde jsem schovaný před sprchou padající shora.
Druhou těžší délku vyfasuje tradičně Elza, ale i ta se nakonec ukáže být vcelku vstřícná. Po 10 metrech strmého lezení se překlápí do položeného žlábku a vede až na konec ledopádu. Skalní štand nikde nevidíme a tak vrtáme abalaky a slaňujeme nadvakrát k úpatí. Jediné, co mě osobně kazí radost je fakt, že jsem si doma zapomněl jistítko, takže mě čekají 4 dny intenzivního tréninku jištění a slaňování přes půlloďák. Beztak jsem si tuhle dovednost chtěl oprášit.
Po ofrknutí u batohů uznáváme, že doba ještě moc nepokročila a byl by hřích ještě něco nezkusit. Bez znalosti topa si vyhlížíme led zcela vpravo, později zjišťujeme, že se linka jmenuje Abendrot. Přístup pod led není zcela banální (viz foto výše), s opatrností sólujeme strmý svah a kuloár kombinující led a suť a jsme rádi, když jsme konečně na úpatí ledopádu.
Zatímco předchozí Zozza nám v aktuální podmínce přišla o něco snazší, než 5+, u Abendrotu se nám to zdálo utaženější než 4. Už jen tím, že z toho byla místo čtyřiceti úplně našponovaná 60metrová délka. Parádní vytrvalostní lezení. Na konci na nás naštěstí čekaly abalaky, další u nástupu a tak jsme se dolů dostali vcukuletu.
Nejnebezpečnější situace tak nastane až u svačiny. Už máme sundané všechno včetně helem a maček, když Elza při popíjení čaje uklouzne na zmrzlém potoce a i když je tu prakticky rovina, jede po vyleštěném zrcadle jak kapr do igelitky na vánočním trhu. Hned pod námi je dvoumetrový kolmáč, kterým se prolítne a přistává na plácku pod ním. Resumé: dvakrát roztržené kalhoty, spodky, odnesla to i bunda. Zranění naštěstí jako zázrakem žádné, jen ten čaj je teda vylitý.
Pod dojmem tohoto dramatu a i proto, že se nechceme odpálit hned první den, pomalu sestupujeme. Po cestě ještě obhlídneme ledy ve spodnější části soutěsky a pak už pohodovou procházkou po sluníčku přicházíme k návštěvnickému centru a parkálu. Beze spěchu přebalíme, Elza se vytasí s kompletním cateringem zahrnujícím domácí polévku, kávu a dezert a pak se můžeme spokojeně přesunout dál.
Takhle to vypadalo v Bletterbachu videograficky:
