Kempování a vandrování v Mallnitz

To bylo zase špekulování! Kam pojedeme? Bude tam hezky? Kde budeme spát? Co tam budeme u všech všudy dělat? Rozluštit tuhle rovnici bylo tradičně zapeklitý, ale nakonec jsme všechny neznámé odhalili a výsledek byl následující: Vysoké Taury + Sluníčko + Stan + Výlety=spokojená rodina (minimálně chvílemi).

Proplout týdnem vrtkavého srpnového počasí byla obtížná disciplína. Proto jsme si ji rozdělili do dvou fází a toto je první z nich. Ještě ve společnosti kapek deště dojíždíme na konec údolí Gasteinu a najíždíme na vlak, který nás i auto protahuje pod hlavním hřebenem Taur do Mallnitz. Je skoro skoro ostudné, že jsme na tomhle krásném místě všichni prvně, ale jsme odhodlaní tuhle nespravedlnost poctivě napravit. Z nádraží je to do kempu co by kamenem, takže ještě s posledním světlem stavíme stan a skáčeme do spacáků.

Ráno se konečně můžeme podívat, do jaký nádhery jsme to přijeli. Sluníčko svítí, kemp je poloprázdný, výhledy fantastický. Odjezd tradičně zabere nějakou tu hodinku, mimo jiné proto, že holky 4x odběhnou na hřiště. My si aspoň v klidu dáme kafe a výjimečně nemusíme kvaltovat. Na východiště dnešního výletu to máme 10 minut.

Jdeme se projít údolím Seebachtal. I když s tou procházkou to není žádný fofr. Hned po 300 metrech se nám do cesty připletou prolejzačky a řeka, do jejíž ledové vody holky vmžiku naběhnou. Když už začínají modrat, podaří se nám je přesvědčit k pokračování.

Prochajda údolím je oblíbená a tak tu samozřejmě nejsme sami. Odbočujeme tedy aspoň na míň frekventovanou variantu vedoucí lesem po levé straně údolí. Tou přicházíme k Schwussnerhütte, která je toho času v totálním obležení turisty a my se k této zteči o kus žvance přidáváme.

Zpátky už to valíme po široký cestě a to až do tý chvíle, než se opět zasekneme u vody. Ale nakonec se zvládneme dostat do kempu před setměním. Holky se vesele druží s ostatními dětmi a my máme prostor vymýšlet kam vyrazit další den. Další plusový bod pro kemp.

Ráno to cukneme do sousedního údolí a od spodní stanice jedeme vláčkem do mezistanice Mölltaler Gletscher. Odtud už cupitáme po svých. Nejdřív k přehradě a pak nahoru k chatě. Po strmé sjezdovce je to fuška, po Wanderwegu už pak radost. Jen ten ledovec pořád nikde.

Na terase Duisburgerhütte naládujeme družinu energií a pomalu mizíme, abychom stihli poslední vlak. Páč odsud by byl sestup po svých hodně krušnej. K přehradě jdeme stejnou cestou, poté oklikou kolem Weißseehausu a tunelem frčíme na parkáč. U spodní stanice ještě prubneme plotny Klettergarten Innerfragant a když holkám dojdou síly a nám nervy, jedeme na svoji louku.

Po třetí noci se bohužel chystáme k odjezdu. Ne že by se nám v Mallnitz a v hochOBEN nelíbilo, ale blíží se sem dost nevybíravé bouřky a deště a to pro stanování už zas taková paráda není. I tenhle den si ale hodláme vychutnat.

Kromě delikates se chceme naplnit i zážitky a tak se v již zamračeném počasí jdeme projít do soutěsky Groppensteinschlucht, která je po nočním dešti pěkně plná vody a poté se přesuneme o tok níže do pestrého prolejzačkového parku Motorikpark Mölltal. Pak už opravdu nezbytně zbývá rozhodnout, pak dál. Po vyčerpávající rekognoskaci počasí v půlce Evropy nakonec míříme domů. Ale ne nadlouho.