Tahle akce byla výhra. Nejen pro účastníky soutěže Rock Point Salewa Mountain Experience, ale i pro mě, jako fotografa. Trekování kolem známého hřebene Berchtesgadenských Alp jsme si navíc vyšperkovali pozorováním startu závodu Red Bull X-Alps, západem slunce u Watzmannhausu a nebudeme zastírat, že i nějakým tím wajcnem.
Všechno má svůj čas. Po těch mnoha letech a desítkách (stovkách?) cest kolem Salzburgu jsem se konečně dostal do jeho centra. Nejdřív do krásné budovy Hangar 7 se sbírkou pozemních i vzdušných vehiklů a poté i do historické části, kde startoval závod Red Bull X-Alps.
Prý nejdrsnější adventure závod na světě. Při pohledu na stahující se mračna předznamenávající odpolední bouřku nebyl důvod pochybovat. Závodníci z celého světa ale sršeli optimismem, nadšením a motivací. Nejstarší závodník, 59letý Kaoru Ogisawa, nenechal nic náhodě a přivezl si silný fanklub s sebou. Mapa na pozadí rozzářených Japonců ukazuje trasu závodu ze Salzburgu do Monaka s jednotlivými check-pointy.
Po startu na Mozart Plaz se přesouváme na Gaisberg, kopec nad městem. Závodníci běží, my se vezeme v autobuse. Start 31 paraglidistů v rozverné oblačnosti má silnou atmosféru.
Sami závodníci asi z termiky moc nadšení nejsou, soudě aspoň podle toho, jak někteří míří do prvního dolíku. Holt to budou muset dohnat pěšky. Držíme jim palce a jdeme se schovat abychom nezmokli. Pro zajímavost: předlouhou trasu zvládlo v časovém limitu 11 dnů 5 závodníků. Klobouk dolů!
Nehodláme mít pořád jen hlavu v oblacích a tak nazítří vyrážíme po svých. Od Königsee ukrajujeme výškové metry směrem k malému Watzmannu. Mraky se honí, úpolíny kvetou a než bys řekl Watzmannhaus, jsme u něj.
Odpoledne si ještě na vytrávení vyběhneme na Hocheck (2651 m) a krásně tím zarovnáme dnešní převýšení na 2000 metrů. To aby bylo jasný, že tu nejsme jen kvůli kochání. To si užijeme večer a ráno více než dostatečně.
Při ranním rozjímání trochu nostalgicky vzpomínám na stopovací, teď už skoro historický, výlet před 14 lety a jsem rád, že už dneska nechodím po Alpách se 75litrovým batohem. My tentokrát přechod hřebene kvůli velkému množství sněhu vynecháváme a čeká nás tak snazší, ale o to delší trasa.
Fotografickou zkratkou to jde naštěstí fofrem. Projdeme dlouhou dolinou Wimbach a hlavy složíme na noc na chatě Wimbachgries. Třetí den už stačí jen přehoupnout sedlo Triwschübel a už zase můžeme obdivovat tyrkysovou hladinu Königsee.
Výlet zakončujeme stylově. Jestli pro vás má větší symboliku východní stěna Watzmannu nebo fotografie o jedna níž, nechám už na vašem vlastním posouzení. Zum Wohl!
Video z akce
Foceno na Fujifilm X-H1 + 16-55/2.8 + 10-24/4. Pokud vás zajímají ceny foťáků od Fujifilmu, podívejte se do e-shopu Fujifoto. Zakoupením fototechniky přes tento odkaz mě drobně podpoříte a nezaplatíte ani o korunu navíc. Díky!
Pingback: Hřebenem Watzmannu |