Pokračujeme v rodičovském vícedélkovém tažení. Měsíc po toteskovém dobrodružství se nám daří opět vyjet na horské lezení a tentokrát vybíráme osvědčený Festkogel v oblíbeném Gesäuse. V velkorysé nabídky tu vybíráme novinku z roku 2021, která slibuje pohodové a krásné lezení. A to se následně i potvrzuje.
Než jsem se večer rozkoukali z toho, že budeme mít celý následující den pro sebe, přiblížil se večer natolik, že jsme se v klidu vyspali v posteli a zvolili oblíbený brzký start. Ve 4 ráno jsme vyjeli z Budějc a v 7 už začali stoupat z Johnsbachu po známé trase. S Kristinkou jsme si už takhle na Festkogelu zalezli před 8 lety a ve stejné stěně jsme si vloni zabojovali s Alešem. Tentokrát je na pořadu dne Nebelflucht 6-/285 m.
Počasí je dneska ideální, vody v batozích hodně a bloudění žádné. Až jsme nesví, jak to jde zatím hladce. Předskalí tentokrát z důvodu časové úspory vynecháváme a oblézáme ho zprava dvojkovým terénem. Naše cesta je v pravé části stěny a začíná u výrazného dlouhého převísku, takže nastupujeme s vědomím správného směru a to nám vydrží po celou dobu. Nebelflucht se nikde s ničím nekříží, topo odpovídá a tím sbírá další plezírové body.
Popisovat jednotlivé délky nemá smysl, ale zkusím aspoň celkovou charakteristiku téhle linky. Nebelflucht je výjimečně vyrovnaný, obtížnost je od 5- do 6-, přičemž z krajních obtížností je tak vždy jen jedna délka. Takže celkově 7 délek plus mínus pětkového lezení. V trávě je jen symbolický závěr poslední délky, leze se v krásné kompaktní skále od štandu ke štandu – ty jsou naopak na pohodlných policích, takže toho moc nenafotíte, ale zas si užijete komfortní jištění. Leze se hlavně v plotnách a koutech, v klíčovém místě procvičíme i komínovou techniku.
Pokud lezete s horské pětky s přehledem a nevadí vám delší odlezy v lehčím, vystačíte si s 10 preskami. Jinak přibalte pár friendů na dojištění. V Nebelfluchtu je pár 50metrových délek, kde se hodí dlouhé presky a/anebo smyčky na prodloužení, abyste to vůbec utáhli k dalšími štandu. Není od věci lézt na poloviční lana, předpokladem je ale to, že si je nacvakáte správně a ne jako já, jelito, křížem. Popis na bergsteigenu doporučuje jen jednoduché lano, my jsme pro jistotu, a případné nouzové slanění, vzali špagáty dva.
Asi po 4 hodinách lezení máme hotovo a i když byly štandy pohodlný, rádi vystřídáme obuv. Vršek se trochu halí do mraků a času není nazbyt, takže tentokrát kříž, který je asi 20 minut lehkým lezením, vynecháváme. Vydáváme se podle popisu na východ a traverzujeme vcelku přímočaře až ke značené sestupovce z Festkogelu. Se značením si nějaká dobrá duše dala záležet a ponovu je vyznačené po pár metrech tak, aby vás hladce protáhlo labyrintem vápencových pastí.
Komfort stezky se cestu dolů jen a jen zvyšuje. Ještě okukujeme majestátní Schneekarturm a pak už se těšíme jen na koupel v potoce, který teče hned u auta. Po cestě domů stíháme ještě pofoukat bolístky v nové kavárně v Admontu a pak už jen rozjímáme, jestli další společná akce bude ještě lezení, nebo už skialp.
