Vápno a sníh na Festkogelu – Waschrumpel 6/370 m

„No jó, Festkogel, tam bejvá sníh ještě koncem sezóny“, odvětí bodrý Rakušák nesrozumitelným jazykem, když se bavíme o tom, co jsme kdo dneska lezli. Zřejmě je to neochota rozloučit se se zimou, která nás hnala do vícedélky, na které bylo nejobtížnější probrodit se sněhovými poli tam a zase zpátky. Stejně jako Bilbo jsme si samozřejmě doma nechali nejen kapesník, ale také cepíny.

Jaro v plném rozpuku, jihozápadní stěna Festkogelu a jediné sněhové pole v celém Gesäuse. Lákání linie Waschrumpel je natolik silné, že sveřepě odmítáme přírodní zákony. Sápeme se po dolním snížku (to je ještě sranda), poté rozchrastaným předskalím (to už taková legrace není) a nakonec strmými firnovišti (to už nás humor opouští zcela. Když nacházíme druhý nýt hledané cesty (předchozí jsou pod sněhem), dost si oddechneme, že nás už čeká jen lezení.

První délka ještě trochu zkouší naše nervy, když ozdobí ladné vápencové struktury fotogenickými pramínky vody, ale tomu se už jenom smějeme a odhodlaně drtíme jednotlivé metry. Už úvodní metry také ukážou, že klasa nebude nejměkčí. Navzdory předchozímu tréninku jsme ve vodních strukturách ze začátku lehce nesmělí a i 4+ délky dokážou pobavit. Také z toho důvodu, že místní „relativ gut Absicherung“ nabízí 7 nýtů na 56 metrů.

Čtvrtá délka je kompaktnější než předchozí, obnáší delikátní mazlení se žlábky a ukazuje, co znamená označení „Megarunse“, které jsme nedokázali rozluštit a které nás čeká v klíčovém místě celé cesty. Štandujeme a nervozitu maskujeme smíchem.

  

Přerostlý vodní žlábek vyžaduje dosti specifický styl. Nejdříve to už už vypadá, že s ním budu muset vypořádat velmi neuctivě, ale nakonec to vyřeší rozštěp následovaný sokolíkem za jednu z jeho hran. Ještě že to bylo jen pár kroků. Docukám se až na štand a Kristý to za mnou vyběhne jako nic. Někdo tomu musí přidat na dramatičnosti.

Konstruktéři jihozápadní stěny Festkogelu navrhli po klíčové délce praktickou odpočinkovou polici s pohodlnou travičkou a vonnými květy. Chvála jim! Odfrkneme, zrevidujeme, jakou část těla jsme si zvládli spálit tentokrát a pouštíme se do dvoudélkového finále. Ani lehké délky na Festkogelu nenudí.

Dosahujeme hřebene a už není kam výš stoupat. Zamáváme Hochtoru a sérií pěti slanění (60 m) se dostáváme zpět k nástupu. Následuje oblíbená sněhová bojovka se šutrem v ruce a další slanění přes předskalí. Dlouhý přístup ke stěně není pravda pro lezecké povaleče ideální, ale už tak se těšíme na další linky v zdejším vápně. Mačky a morál s sebou!