Barevná Bolívie

Svět se řítí kupředu rychlostí blesku a tak je čím dál příjemnější zjistit, že jsou věci, na které se dá i v této turbulentní době spolehnout. Například na to, na Altiplanu bude zima, bude foukat vítr a že tam na vás čeká sakra pěkná příroda! Výpravou do Bolívie hrající všemi barvami jsem si odbyl svůj mimoevropský průvodcovský křest a s potěšením jsem zjistil, že se za osm let změnila jen pramálo (díkybohu a ať ji to ještě dlouho vydrží!).

Nejsem Jirásek, abych sáhodlouze popisoval krásy a specifika tamější krajiny a věřím, že kdyby on měl po ruce foťák, tak se na to taky vykašle. Omezím se tedy na stručný popis a celkový dojem nechť si laskavý čtenář dokreslí sám. Komu to nestačí, ať si koupí letenku.

Hektický La Paz

La Paz není ani hlavní, ani největší město Bolívie, ale stejně je nejdůležitější. Sídlí tu vláda a nejdůležitější instituce, díky šestitisícovce Illimani má bezkonkurenční panorama a reliéf krajiny ve spojení s vysokou nadmořskou výškou formuje celkový charakter města. Už jen přistání na ranveji ve 4090 metrech s kdekým zamává a když ráno vyběhnete neuvážlivě pro housky svižnějším tempem, chvíli to rozdýcháváte. Co neobstará malý obsah kyslíku, doženou 50 let staré dielsové motory. La Paz s městskými zácpami bojuje velmi kuriózně. Staví tu síť kabinových lanovek (alternativa k metru, dodává Doppelmayer, rozměrná zavazadla včetně lyží zakázána).

Posvátná Titicaca

Posvátné jezero Titicaca (1/10 plochy ČR) a nábožensky významné město Copacabana (podle ní byla pojmenována ona pláž o které zpívá Helenka, nikoliv naopak) jsme využili v souladu v místními tradicemi a historií. V jezeře jsme vytvořili výškový koupací rekord, na místních ostrovech jsme se rozdýchávali a aklimatizovali a ve stáncích lemujících pobřeží jsme si rozšířili gurmánské obzory na mnohých variacích úpravy pstruhů. Mňam.

Surrealistický jihozápad

Ať si automobilový trend dnešní doby říká co chce, bez třílitrové Toyoty Land Cruiser v pustých pouštích JZ Bolívie mnoho parády nenaděláte. Během pětidenní výpravy toho sice hodně nasedíme, ale místa, která navštívíme za to rozhodně stojí. Když navíc altiplanský vítr rozjede své představení, jsme moc rádi, když se můžeme schovat do kabiny (byť nevytápěné). Z vyprahlé Tupizy připomínající Divoký Západ míříme podél geologických zázraků až v barevným lagunám nad kterými se tyčí vysoké vulkány. Každý den přináší nové scenérie a náš údiv nad tím, v jak nehostinné krajině dokáží přežívat zvířata i lidé.

Nekonečný Salar

Největší solná poušť světa je fakt veliká. Bábovička na snímku níže jménem Isla Incahuasi má 24 hektarů a při vzdálenějším pohledu se v bílé pláni snadno ztrácí. Salarem zakončujeme naše putování po jihozápadě a zpestřujeme si ho nejen fantastickým východem slunce, ale rovněž výstupem na okraj kráteru vulkánu Tunupa, kde z výšky 5100 metrů obdivujeme onu nadpozemskou plochu a s potěšením zjišťujeme, že i s 53% kyslíku dokážeme ještě fungovat. Nabiti energií se ještě proběhneme po střechách lokomotiv na blízkém Cementerio del Trenes a hurá o dům dál.

 

Stříbrná horečka v Potosí

Pokud jste si někdo doposud idealizoval práci horníků, návštěva dolů v Potosí vás rychle vrátí do reality. Když vidíte 14 leté kluky, kteří vozí jedno kolečko rudy za druhým a mají dost vysokou šanci, že za 15 let zemřou na silikózu, těžko vás to nechá chladnými. Přesto Potosí, kdysi největší město celé Ameriky, tvoří významnou část bolivijské historie a místní hora Cerro Rico umožnila vytěžit pohádková množství stříbra a dalších cenných minerálů. Dělba práce fungovala od počátku ukázkově – místní makali a Španělé odváželi. Od dávných dob se práce v dolech změnila jen pramálo – těží se s pomocí základních nástrojů, horníci mají tváře nacpané kokovými lístky a jedou často v 24 hodinových šichtách. Město má ale i své veselejší stránky – na ulicích to žije, atmosféra je poklidná a odkaz bohaté koloniální architektury dělá z Potosí město s nejmalebnějším centrem, které jsme v Bolívii navštívili.

Opuštěná Sajama

Až budete hledat místo, kdy se zastavil čas, vyrazte do nejstaršího národního parku Bolívie. V malé vesničce Sajama i přes zbrklý technologický pokrok stále nenajdete WiFi, mikrobus odtud jezdí jen jednou denně (v šest ráno, v neděli dokonce v příjemných 4:00) a termín „teplá sprcha“ vám zaručuje jen to, že voda nezmrzne, než vám dopadne na kůži. V malebné, mrazivé a liduprázdné krajině podnikáme výstup na pětitisícovku Huisalla (5008 m) a vyrážíme na okruh kolem vysokohorských lagun, které leží na hranici s Chile. Pozorujeme lamy, vickače i zasněžené vrcholy vulkánů Parinacota, Pomerape i nejvyšší Sajamy a závěry túr si vychutnáváme ve čtyřicetistupňových termálech. Žít bychom tu asi nechtěli, ale jako návštěvníci si to nemůžeme vynachválit.

Slalom mezi kajícníky na Huyana Potosí (6088 m)

Třešničkou za závěr našeho putování je výstup na oblíbenou šestitisícovku nedaleko La Paz. Během tří dnů se nejdříve seznamujeme s ledovcem a našimi vůdci a posléze plni odhodlání vyrážíme mrazivou nocí k vrcholu. Ten dosahujeme úspěšně všichni a užíváme si nádherný východ slunce za výjimečného bezvětří a tudíž v relativním teple. Předchozí aklimatizace sklidila své ovoce a mnozí z nás loví osobní výškový rekord.

Camino de la Muerte

Zbývá nám poslední den v Bolívii a my se pouštíme na dvou kolech ze sedla La Cumbre (4700 m) do džungle v Yolose (1200 m), abychom aspoň zběžně poznali i další (a majoritní) tvář Bolívie. V technicky nenáročném, ale velmi unikátním 56 kilometrovém sjezdu protínáme několik vegetačních pásů a den zakončujeme koupelí v řece s výhledem na opice poskakující po okolních stromech. V porovnání s pochodem po ledovci o pár dní dříve (a 30 km vzdušnou čarou) je to neuvěřitelný kontrast.

Závěrem fotoreportu bych rád poděkoval všem statečným účastníkům, jmenovitě Monice, Evě, Láďovi, Miloňovi, Vlastíkovi a v neposlední řadě Kristýnce. Také cestovní kanceláři V-Tour, která umožnila celou akci zrealizovat a se kterou se budete do těchto končin moci podívat i v letech následujících, pokud vás zdejší fotografie náležitě navnadily. Sledujte kalendář, budu se těšit na viděnou!

Foceno na Fujifilm X-T2 + 16-55mm/2.8. O cestovatelské zkušenosti s tímto setem se ještě rozepíšu v některém z dalších příspěvků. Mrkněte za kolik se dá tato hračka pořídit. Zakoupením fototechniky přes tento odkaz mě drobně podpoříte a nezaplatíte ani o korunu navíc. Vy naopak můžete na technice ušetřit registrací ve Fujiclubu nebo využitím Cash back akcí na Fujifoto.