Kterak nás plán na třídenní skialp a dlouhé špekulace kolem počasí nakonec dohnaly na východ Alp, do dolnorakouského Hochschwabu.
Na hlavním hřebenu se nám ukázaly všechny tváře hor – během 13 km a 1300 metrů převýšení jsme zažili bezedný rozměklý sníh, vodní led, na kterém si málem haršajsny vylámaly zuby i ledové kajícníky, které brousily hrany našich pásů na padrť. K tomu všemu připočtěte ukázkové počasí se neuvěřitelným západem slunce a máte túru jak řemen. Neděle proběhla ve znamení zevlení a bloudění k vrcholu (nikdy bych neřekl, že se i s GPS dá zabloudit 30 metrů od chaty), pondělní rychlosjezd z mlhy do prosluněného údolí Seewiesenu pak byl pěknou tečkou za povedenou akcí. Jen kdyby těch 240 km vedoucích z velké části v serpentýnách netrvalo 4 hodiny…
Pokud by vás zajímalo, jak to na hřebeni vypadá na podzim, lze shlédnout zde.
Start v pozdnich 11:30 v SeewiesensattelZacatek stoupani v polednim vedruTopime se v potu a mokre kejde, ve kterou se zmenily tuny snehuNekolik osemetnych traverzu pod hlavnim hrebenemObcas se tu neco vysype…Jarni louky ;-)Co by to bylo za report bez rozcestniku… na Hochschwab 4 hodiny letniho casu, zacina nam byt jasne, ze dojde na celovkyRohata havet, jsou ji tu cela stadaMisty to holt jinak nejde, postup se tak dosti zpomaliPruhovany Hochweichsel (2006 m)S dobrym rozjezdem se daji mensi travnata pole prejetKouzelne vecerni svetloPo pohadkovem soumraku prichazi kosa, snih se meni v betonovy led se kterym maji i harsajsny co delatProsluneny (pokud tedy zrovna sviti) winterraum Schiestlhausu. Bohuzel bez toustovaciho prislusenstvi (=kamna)Nedele…roztapet snih, cist casopis a tak podobne se neda donekonecna…Takze vyrazime dosahnout i vrcholu Hochschwabu, i kdyz v mlzeJdeme pesky, na lyzich mezi mistnimi jihoamerickymi kajicniky neni sanceVecerni procvicovani mozkovych zavituKdo rikal ze je zima u konce?Pondelni mrazivy a mlzny sjezd. Chata-Seewiesen za 2 hod
Zkouším všechno možné od lezení po skialp a nevalnou kvalitu maskuju univerzálností. Hodně fotím, občas něco natočím a hlavně jsem rád venku. Kromě čaje už mám rád i kafe a pořád ještě i brzké ranní vstávání.
Na hlavním hřebenu se nám ukázaly všechny tváře hor – během 13 km a 1300 metrů převýšení jsme zažili bezedný rozměklý sníh, vodní led, na kterém si málem haršajsny vylámaly zuby i ledové kajícníky, které brousily hrany našich pásů na padrť. K tomu všemu připočtěte ukázkové počasí se neuvěřitelným západem slunce a máte túru jak řemen. Neděle proběhla ve znamení zevlení a bloudění k vrcholu (nikdy bych neřekl, že se i s GPS dá zabloudit 30 metrů od chaty), pondělní rychlosjezd z mlhy do prosluněného údolí Seewiesenu pak byl pěknou tečkou za povedenou akcí. Jen kdyby těch 240 km vedoucích z velké části v serpentýnách netrvalo 4 hodiny…
