Maličkosti

…aneb když není čas nebo počasí na velké akce

Minulý víkend a víkend před výstupem na Mt. Taranaki jsme vlastně nedělali vůbec nic. Tedy abych to upřesnila… na naše poměry skoro nic, žádné lezení ani víkendová akce. Pro místní jsme toho stihli tolik, že už se tady údajně vyznáme lépe než oni.

Když není pěkné počasí nebo když Jakuba bací na dva dny bacil, tak toho moc podnikat nejde. Ale alespoň pár zajímavých výletíků na ukázku.

Navštívili jsme krásné stavby z poloviny 19. století, které si nechali postavit Angličané objevující krásy Nového Zélandu. Chatky byly většinou přemístěny a nyní slouží jako muzea zpřístupněná o víkendech veřejnosti. Alespoň máme nějakou kulturu a nejsme pořád jen mezi malými naroubovanými stromky či v pralese.

Další zajímavostí jsou zde zcela jistě zahrady. Nepíšu to proto, že by to zajímalo jen mě… V Taranaki se prý nachází nejvíce zahrad a parků. Park Pukekura je jedním z nejhezčích městských parků na NZ a rozkládá se na 52 ha. Velký skleník s exotickými květinami, dětská hřiště, altány a mosty jsou samozřejmostí.

I tentokrát jsme dobyli vrchol… trošku menší, pravda, ale také nám výstup netrval tak dlouho. Paritutu Rock se nachází v přístavu v New Plymouth a je odsud parádní výhled. Člověk by ani neřekl, že to město má jen necelých 50 000 obyvatel. No a hledáček samozřejmě přitahuje hlavně Mt. Taranaki.

Abych nepsala pořád jen o cestování, tak pár věcí k jídlu. Po pravdě, mňam, mňam to tady zrovna není. Ovoce a zelenina totiž tady na rozdíl od Evropy není dotovaná, takže kilo rajčat tady vychází asi na 150 kč, kilo pomerančů cca na 80 kč. No hrůza. Nedivím se proto tomu, že si všichni na svých zahrádkách pěstují, co můžou. V této vulkanické půdě jim to roste skoro samo. No, a když zrovna nemají sklizeň, kupují si tzv. junky food, neboli nezdravé pochutiny, kterými se cpou nejen mezi hlavními jídly. Včera mě v práci dostal jeden chlapík. O polední přestávce vytáhl 2 slepené bílé toasty namazané margarínem, rozlepil je a pokladl je bramborovými lupínky. Celé malé balení na to padlo. No a pak to slepil a začal si pochutnávat na svém každodenním obědě. Takže pokud chcete vyzkoušet nějakou NZ tzv. kiwi specialitu, tak s chutí do toho. Po nějaké specialitě budeme muset ještě chvíli asi pátrat. Prý je to něco z ovce, ale zatím mi nikdo nebyl schopen vysvětlit, co to je. V módě tu jsou fish and chips, Mc Donald apod.

Doufám, že se od nich nenakazíme :-) Domácí mají ale naštěstí velkou zahradu a vloni byla hlavně jejich sklizeň dýní neobvykle vydařená. Prozatím jsme zvládli dýňovou polévku, grilovanou dýni a zapečenou dýni s bramborem. A domácí zítra bude péct dýňovou buchtu a také už jsme ochutnávali dýňové muffiny.

P.S. kolik znáte druhů pokrmů z dýně?