Leaving Taranaki

Před námi je poslední víkend. Chvíli váháme, ale páteční počasí nás ujistí, že vyrazit opět hned po práci je ten nejlepší nápad. V 15 hodin končíme v práci a za necelou půlhodinku vyrážíme. Kam jinam než do Egmont National Park!

Tentokrát jsme nechali mačky doma. Za další hodinu už vystupujeme z auta a plni elánu, ne však energie, stoupáme pralesem. Mangorei Track vede až k chatě Pouakai a na ukazateli se píše 2,5 hodiny. Pro změnu nás to nutí spěchat. Kdo by taky chtěl trávit krásný podvečer v tmavém pralese, když výhledy shora mají být údajně velkolepé. Dus, dus, cesta je docela monotónní. Vede totiž po dřevěných schodech. Neustále!! Stezka dříve prý byla moc blátivá až neschůdná, takže ji takto “vylepšili”.

Za 1,5 hodiny jsme u chaty a počasí lepší být nemůže. Ocitáme se nad zalesněnými hřebeny, viditelnost nádherná. Lehká svačinka, batohy necháváme v chatě, kde již odpočívá několik turistů – cizinců a spěcháme k jezírkům Pouakai Tarns. Co více si můžeme přát? Hlavně Jakub, nadšený to fotograf, neví, kam dříve skočit a zběsile běhá okolo.

Večer strávíme v chatě, tentokrát společensky s mezinárodní skupinkou cestovatelů –Švéd, Francouzka, Švýcar a 2 Němci.

V sobotu nás čeká příjemná procházka po dřevěných chodníčcích skrz mokřady zvané Ahukawakawa Swamp a pěkné výhledy na Taranaki a okolí. Pohoda, i my dovedeme nikam nespěchat.

V pondělí nám začne poslední pracovní týden, ale kromě práce toho chceme stihnout ještě spoustu.

Podvečerní projížďka na kolech po pobřežní New Plymouth stezce, japonský čajový obřad a také White Cliffs. Podobně jako Syme Hut nám kvůli počasí vyšly až na druhý pokus. Ale stojí to za to. Pláž přístupná pouze za odlivu a nádherné bílé útesy. A dokonce první koupání! No prostě nešlo odolat :-)

Poslední pracovní den čeká na Jakuba svačina i oběd zajištěné ostatními zaměstanci, mě svačina. Oba si pochutnáme a rozloučíme se. S domácími pak večeře.

Devět týdnů je za námi, vyrážíme vstříc novým dobrodružstvím!!!

 Třetí várka fotek ze Zélandu od Danči zde