Noc v perníkové chaloupce

| 1 Comment

To jsme se takhle jednoho sobotního odpoledne chystali vyrazit na stěnu do Innsbrucku. Ještě když v 14 hod odcházím z práce, myslím si, že to tak bude. Když pak ve 14:40 odcházíme z parkoviště o 10 km dál a na zádech máme batohy, ve kterých se místo sedáků a lezeček krčí spacáky a vařič, je už nad slunce jasné, že to dopadne trochu jinak…

Z vesničky Giessenbach stoupáme do již známého sedla Hoher Sattel (1495 m), tentokrát z východu. Počasí navzdory mizerné předpovědi kouzlí krásný podvečer.

 

Batůžku, batůžku, co v sobě ukrýváš?

Jo, tam jsme byli včera na odpolední procházce na skialpech…

Tma už je na krku, nicméně nadšení z tváří nemizí. Hluboko pod námi vesnička Giessenbach odkud jsme vycházeli.

Poslední zbytky světla a my se pořád trmácíme sněhem a sutí. V Seefeldu (nalevo) a Leutasch (napravo) už rozvědcují světla. My také a ve sněhové nadílce která místy sahá až do půlky stehen hledáme chatičku…

Po lehce dramatickém bloudění otevíráme dveře chaloupky jak z pohádky… záclony v oknech, vyřezávaná židle, svaté obrázky, kamna (kompatibilní na zapékání), deky… co víc si přát.

Náležitě posilněni 12 hodinkovým spánkem se probouzíme do rána, které mělo být naprosto šeredné, mizerné, nechutné…

Ráno u Arnspitzhütte (1930 m)

Arnspitzhütte a Grosse Arnspitze. Tam už jsme to bohužel nestihli, ale aspoň se můžeme těšit na vypečenou březnovou skitúru.

Valíme rychle dolů, v 13 hod začíná práce pro změnu Danče. Carpe diem!

 

Jakub

Author: Jakub

Zkouším všechno možné od lezení po skialp a nevalnou kvalitu maskuju univerzálností. Hodně fotím, občas něco natočím a hlavně jsem rád venku. Kromě čaje už mám rád i kafe a pořád ještě i brzké ranní vstávání.

One Comment

  1. no špacírovat bych s vámi nešla /převýšení 1050… /, ale kouká se na to krásně

Napsat komentář

Required fields are marked *.



*