Stubajky na sněžnicích

Člověk se už snad ani nediví, že nejzajímavější letošní sněžnicovou túru uskutečnil v půlce května. Konstelace čerstvě napadaného sněhu, ideálního počasí a hor bez lidí dala základ vypečené (doslova) výpravě s třemi parádními třítisícovými vršky, dvěma winterraumy a také dvojici fajnově spálených obličejů. 

Pondělní výstup lyžařským střediskem Stubaigletscher v zataženém počasí s občasným sněžením mnoho zábavy, kromě oněch spálených tváří) nepřinesl a proto začínáme až ranním startem (5:15) od oblíbené chatičky Hildesheimer.

Ranní Ötztálky při výstupu do sedla Pfaffenjoch.

Pfaffenjoch (3208 m), nikde nikdo, hory máme jen pro sebe.

Začíná vylejzat, což znamená jediné – brzy budeme jak husa na pekáči. Patláme na sebe tuny krému a doufáme, že nebudeme mít kůžičku dokřupava.

Pohled na sever do údolí Neustiftu.

Inverzní peřina na italské straně.

Nástup pod vrcholovou špici Zuckerhütlu.

Kopeme stupy jak diví a hurá na vršek.

Těsně pod vrcholem, pohled na východ – Wilder Pfaff, Wilder Freiger, Müllerhütte – naše další cíle.

Dva indiáni na nejvyšším vršku Stubajských Alp – Zuckerhütlu (3507 m)

Tyhle pohledy se neomrzí. Ledovec Fernerstube nalevo, Übeltalferner napravo. Wilder Freiger jako nejvyšší bod hřebene a jako bonus parádní chaty Müllerhütte a Becherhaus na skalním ostrohu.

Sestup z Wilder Pfaff je kapánek exponovaný. Aspoň víme, že jsme to lano netáhli zbytečně.

Překvápko na Müllerhütte. Kdo by v květnu čekal, že se musí do winterraumu prokopat dvoumetrovou závějí sněhu?

Naštěstí jsme pošetřili síly a pobyt ve stínu u sněhu je po celodenním pobytu na spalujícím slunci téměř za odměnu.

Celé odpoledne vegetíme, ládujeme se litry vody a pozorujeme inverzní divadlo na jihu. Mrkněte na malou ukázku níže, nebo si užijte vyšší kvalitu a ještě lepší podívanou v HD zde.

Třetí den, třetí budíček ve 4:00. Pod dohledem měsíce stoupáme nalehko na Wilder Freiger.

Orlí hnízdo s chatou Becherhaus a Dolomity v dáli nad peřinou mraků.

Pohoda ve stínu na ledovci pod jižními srázy Wilder Freiger.

Ranní světelná podívaná na svazích Sonklarspitze.

Pár metrů po exponovaném hřebínku s fajnovými převějemi.

Wilder Freiger (3418 m) v dalším skvostném ránu.

Zpátky u Müllerhütte jsme v 7:30, ale už tak brzo začíná teplotní peklo. Rychle balíme fidlátka a hurá dolů.

S plnou polní míříme přes sedlo Pfaffennieder na ledovec Fernerstube, jehož nekonečnými pláněmi se nakonec dopotácíme až k chatě Sulzenauhütte (mimochodem další pěkný winterraum) a následně až zpět do údolí. Unavení, vypražení, žízniví a spokojení.

Všechny fotky jsem díky Fujifilmu mohl opět fotit s X-T1, díky moc za zapůjčení! Výsledek posuďte sami, já osobně jsem byl více než spokojen a své poznatky z testování X-T1 a X-M1 shrnu ještě v samostatném příspěvku. Nepřepínejte ;-)

A takhle vypadalo to naše kolečko – vše po svých.