Carpe diem 8-/430 m

Tak jsme to tam s Vráťou zase nasekali. Přes 400 metrů lezení, parádní výhledy, ostré vápno i padající lokry. Cesta Carpe diem v západní stěně Katzensteinu udělala čest svému jménu a užili jsme si ji, i přes občasné brblání spolulezce, dosyta.

Šestá hodina ranní nás zastihuje u jezera Laudachsee s výhledem na Katzenstein. Krásné letní počasí, ideální čas na to, schovat se ve stinné západní stěně.

V sedm nastupujeme do cesty. Lezeme nalehko bez batohů a plni optimismu věříme, že každému litr vody a jedna tyčinka na 400 metrů lezení bude stačit. Stačilo ;-)

První 8- ka ve třetí délce. Od začátku jsme počítali, že budeme všechny těžké délky nejspíš hákovat o 106, ale nakonec došlo ve třech délkách za 8- na jedno odsednutí a jedno přitažení za presku. Vráťa v lokrech trošku více bojoval s morálem, ale i tak lezl jako drak…však je to taky bouchač.

Klasický obrázek – dolez z těžké délky s parádním lezením do odporné trávy. Stinná stránka této cesty. Ale co byste chtěli na prvním kopci na kraji Alp.

Pekelné soustředění v třetí 8-. Spoďáčky, bočáčky…a nejlokrovatější délka ze všech.

Ramsauer Alm na břehu Laudachsee. Výhledy jsou parádní.

Je to fuška.

Když to drží, je lezení parádní. Všechny sedmové délky byly naprosto luxusní. A většinou ne úplně zadarmo.

Griffiger Überhang za 7+ v 9. délce. Vráťa se se skálou stále úplně neskamarádil a vzduchem létají domácí zvířata a lekce z anatomie.

A je posekáno! Po šesti a půl hodinách štandujeme přímo u kříže.

Soused Traunstein…vzpomínáme na Kafe a koláče.

Motlitební praporky na všech významných vrcholech světa. Everest, Annapurna, Katzenstein.

Kluci v triku.

Tam nahoře to vedlo. A tam dole byla výborná koupačka. Carpe diem!