Švýcaři ferraty umí, o tom není sporu. Není tudíž od věci proložit sápání po zaledněných vršcích nějakým tím hromosvodovým dobrodružstvím, neboť máte zaručeno, že se nudit nebudete. Stejně jako před lety na Jägihornu a nedávno na Daubenhornu, i letos to pro nás byl, díky obtížnosti D, ukázkový restday.
Po náročném dni s výstupem na Schreckhorn a sestupem až do Grindelwaldu nechvátáme a vstáváme až v 6:30. Po snídani šampiónů míříme idylickou švýcarskou scenérii obsahující obligátní seník, vodopád a nechutně modrou oblohu, do zajištěné cesty Kandesteg, na kterou nás navnadila nejlepší česká stránka o ferratách.
Nástup 15 minut je to pravé pro lezecké povaleče mající odpor k horizontálnímu pohybu. Po 880 kolících, 4 žebřících a dvou mostech stoupáme směle vzhůru. Vždy, když už hrozí, že to bude monotónní, přijde nějaká další vylomenina.
Žebřík zakroucený do vrtule je lahůdkou typickou pro tuto ferratu. Ukázka toho, jak lze ze zfušované práce opilého svářeče udělat exkluzivní lákadlo.
Aby toho nebylo málo, můžete okusit i dva tyrolské traverzy – ten 110 metrů dlouhý pouze pod dozorem zkušeného místňáka třímajícího v ústech zapálenou fajfku, ten kratší, 50 metrový, je samoobslužný. Pokud budete šikovnější než já a nebudete omylem brzdit celou cestu, dokonce si ho i užijete.
Ještě zbývá 25 metrový nepálský most, finální kolíkovačka a oslavné občerstvení na Allmenalp s výhledem na Bernské Alpy. Pokud vám po Radleru příliš ztěžknou nohy, můžete se pohodlně snést k nástupu lanovkou. My jsme samozřejmě v největším vedru běželi po svých, abych své tělesné schránky příliš nezhýčkali před dalšími výstupy.
Pingback: 3x Combin s Uelim | Jakub Cejpek Photography