Dodržujeme tradice. A sněhová podmínka bohužel taky. Proto nám i tuhle zimu nezbylo, než vyrazit stejně jako vloni o adventu do Alp bez lyží, po svých. Zkusili jsme tedy aspoň vystoupat o něco výš, na nejvyšší vršek Haller Mauern, abychom se nějakého toho sněhu vůbec dočkali.
Raději bychom sice závěje, ale hledáme v této prozatím bídné zimě spíš pozitiva a tak jsme rádi, že můžeme hladce a bez řetězů vyjet na oblíbený, toho času zcela prázdný, parkáč pod Bosruckhütte. Ještě ani neodbíjí osmá, když vyrážíme po svých vlastní stopách z roku 2020.
Na Pyhrgas jdeme normálkou západním hřebenem, jen ty výhledy jsou prosincově nenormální. Pro sichr jsme sice sbalili nesmeky, mačky a cepín, ale zatím to vypadá jen na tréninkovou zátěž. Když svítí a nefouká, je to spíš na skalní lezení než na jakékoliv zimní sporty.
Až kolem dvou tisíc, ve stínu severních svahů, narazíme na souvislou pokrývku. Cesta je ale poctivě prošláplá, tenhle výlet je populárka a není těžké odhadnout proč. Po vyhoupnutí na hřeben se otevírají fantastické výhledy na všechny strany – Totesky, Gesäuse, Rottenmanské i Schladmingské Taury. Vše bíle pocukrované nad malebnou inverzní oblačností válející se v údolí řeky Enns. To už vypadá jako zimní pohádka.
Posledních pár metrů ke kříži odkryje pohled i na zbývající kvadrant, Pyhrgas je parádní 360stupňová rozhledna. Navíc ji zatím máme sami pro sebe. Beze spěchu rozjímáme a až když se zpoza horizontu vyloupnou malí mravenci blížící se v našich stopách, vyrážíme jim pomalu vstříc.
Sestupujeme nakonec ve vlastních stopách, alternativní Hofersteig (615) je zapadaný sněhem a odrazuje cedulí nabádající nasazení helmy kvůli padajícímu kamení. Sejdeme 1200 výškových zpátky k Bosruckhütte a parkovišti, které se za tu dobu zcela zaplnilo. Zřejmě pěkný místo na výlet. Tak zas o adventu napřesrok! Třeba už to vyjde i na ty lyže.
