Sníh na sebe tuto zimu nechá čekat. Ale my si nestěžujeme. Hlavní ingrediencí pro naše výlety do hor totiž musí být slunce a zbytku už se rádi přizpůsobíme. Jo a taky rádi jezdíme objevovat nový místa. A i taková lze naštěstí stále najít i pro jednodenní výlet.
Stejně jako před Vánoci jsme zamířili do pohoří Haller Mauern. Jenže tentokrát jsme projeli tunelem pod Bosruckem, zatočili doleva a zaparkovali v sedle Buchauer Sattel (7 EUR/den). Ve mrazivém ránu jsme bez velkých okolků začali rádi stoupat do kopce a byli jsme rádi, že prakticky celá dnešní trasa povede po sluníčku.
Tahle lokalita je to pravé pro hospodské povaleče. Už po hodince přicházíme ke Grabneralmu, který má v zádveří otevřenou nonstop občerstvovací samoobsluhu a později dokonce otevírá i standardní reštyku. My jsme ale poctivě sbalili svačinu a rádi bychom se taky dneska někam dostali a tak po chvíli obdivování téhle krásné chalupy pokračujeme dál do sedla.
I na sluníčku je dopoledne docela štípavo. O stínu ani nemluvě. Proto ani u Admonterhausu dlouze neotálíme. Tentokrát vyvalíme oči na to, jak dlouho už tady stavení stojí a taky na teploměr. Začínáme prošlapávat stopu čerstvým prašánkem, který je místy symbolický, jinde navátý. Ať tak či tak, je to na začátek ledna v takové výšce bída.
Z vyhlídky nad chatou poprvé vidíme Hexenturm. Ten jsme původně zvažovali jako cíl, ale když vidíme ten terén, je nám jasný, že to asi budeme muset přehodnotit. Naštěstí jsou cestou k němu další dva vrcholy, takže se shodujeme, že to vezmeme postupně a uvidíme, kam dojdeme.
Jako první je v pořadí Mittagskogel, ke kterému vede placatý hřeben se serpentinami. Trochu chvátáme, protože se z východu natahujou černé mraky, ale ty se nakonec ukážou být jen dramatickým intermezzem. Zapisujeme první dvoutisícovku a jdeme dál po zasněženém a vyfoukaném hřebeni.
Za 15 minut jsme u dalšího kříže. Při pohledu na následující skalnatý terén prohlašujeme Natterriegel za náš dnešní hlavní cíl. Mačky a cepín jsme sice sbalili, ale tohle vyhodnocujeme jako zbytečný dobrodružství. Spokojeně scházíme zpátky k Admonterhausu a míjíme pár skupinek, které se taky vydávají na tato parádní vyhlídková místa.
Do třetice všeho dobrého si od Admonter Hausu vyšlápneme ještě symbolických 80 výškových na vršek Admonter Warte, který ovšem také velice dobře splňujeme všechny parametry správného vyhlídkového kopce. Už jsme z toho všeho kochání skoro vyčerpaní.
Hřebenovku dál na Grabnerstein taktéž necháváme na léto a ke Grabneralmu sestupujeme po známé trase. Je tak krásně, že návštěvy chat i při návratu opět vynecháváme. Jako turisté jsme se osvědčili, jako hosté moc ne. Závěr do Buchauer Sattel vezmeme druhou variantou a dokončujeme parádní zimní Wanderung. Tak příště snad už konečně na skialpech!
