Noc v perníkové chaloupce

| 1 komentář

To jsme se takhle jednoho sobotního odpoledne chystali vyrazit na stěnu do Innsbrucku. Ještě když v 14 hod odcházím z práce, myslím si, že to tak bude. Když pak ve 14:40 odcházíme z parkoviště o 10 km dál a na zádech máme batohy, ve kterých se místo sedáků a lezeček krčí spacáky a vařič, je už nad slunce jasné, že to dopadne trochu jinak…

Z vesničky Giessenbach stoupáme do již známého sedla Hoher Sattel (1495 m), tentokrát z východu. Počasí navzdory mizerné předpovědi kouzlí krásný podvečer.

 

Batůžku, batůžku, co v sobě ukrýváš?

Jo, tam jsme byli včera na odpolední procházce na skialpech…

Tma už je na krku, nicméně nadšení z tváří nemizí. Hluboko pod námi vesnička Giessenbach odkud jsme vycházeli.

Poslední zbytky světla a my se pořád trmácíme sněhem a sutí. V Seefeldu (nalevo) a Leutasch (napravo) už rozvědcují světla. My také a ve sněhové nadílce která místy sahá až do půlky stehen hledáme chatičku…

Po lehce dramatickém bloudění otevíráme dveře chaloupky jak z pohádky… záclony v oknech, vyřezávaná židle, svaté obrázky, kamna (kompatibilní na zapékání), deky… co víc si přát.

Náležitě posilněni 12 hodinkovým spánkem se probouzíme do rána, které mělo být naprosto šeredné, mizerné, nechutné…

Ráno u Arnspitzhütte (1930 m)

Arnspitzhütte a Grosse Arnspitze. Tam už jsme to bohužel nestihli, ale aspoň se můžeme těšit na vypečenou březnovou skitúru.

Valíme rychle dolů, v 13 hod začíná práce pro změnu Danče. Carpe diem!

 

Zajímavý článek?
Jakub

Author: Jakub

Milovník hor, skal a cestování se sklony k bláznivým nápadům. Taktéž zapálený fotograf s nutkavou potřebou zachytit svět kolem sebe. Má rád sypaný čaj, řídký vzduch a brzké ranní vstávání...

1 komentář

  1. no špacírovat bych s vámi nešla /převýšení 1050… /, ale kouká se na to krásně

Napsat komentář

Required fields are marked *.


*