Jak si na sebe vydělal objektiv už v den nákupu

Má oblíbená historka se seběhla asi takto: V roce 2008 jsem zatoužil, snad pod pohnutkou cítit se jako pravý fotograf, po pevném objektivu 50mm, ale nemaje nadbytek kapitálu, vybral jsem základní verzi Canon EF 50mm f/1.8 II, která za mrzký peníz nabízí relativně dobrý výkon.

Nebudu se pouštět do zevrubné recenze, na to jsou tu povolanější a pojďme k meritu věci. Sotva se za mnou zavřely dveře prodejny, byl jsem samozřejmě hned lačný nový kousek vyzkoušet, ale odvahy zuřivého fotoreportéra se na rušné ulici nedostávalo. Nezbylo než střílet od boku, netřeba zdůrazňovat že kompozice i ostření při plně otevřené cloně byly víceméně dílem náhody. Přesto dokázal vzniknout snímek, který ač nahraný na fotobanky spíše na zkoušku, dokázal zaplatit už celou cenu nového objektivu. Nikdy se nedá dopředu říct, co se chytne…

A subjektivní hodnocení objektivu po 3 letech? Ať si kdo chce co chce říká o lajdáckém zpracování připomínající dětskou hračku, jde o výborné sklo, jehož ostrost a kreativní možnosti díky velké světelnosti nemají v dané cenové relaci obdoby. Nelze než doporučit.