Zélandská expedice

Řidič, šerpa, kuchtík – Jakub

Hlavní organizátor a plánovač, kuchtík, navigátor – Danča

Účastnice: mamka (Ája) a mamka (Míla)

Celkem ujeto: 2080 km

Nachozeno pěšky: minimálně 100 letních kilometrů

V pátek dopoledne naše přípravy vrcholí, nakupujeme a rovnáme a jsme napjatí, jak se všichni 4 vůbec poskládáme do auta. Odpoledne mamky přistanou v Christchurch, ještě celé zakuklené ze zimní Evropy. Čeká nás 17 denní okruh po Zélandu, všichni se na to těšíme.

Hned druhý den po prohlídce Christchurch a botanické zahrady zamíříme na horskou chatu v Port Hills nedaleko od města. Cesta příkrá, ale za necelé dvě hodiny už se kocháme výhledy a naše mamky poprvé spí na chatě tohoto typu. Ještě než se dostaneme do dalších hor, užíváme si tak trošku autoturistiky a prohlédneme si celý poloostrov Banks.

Spaní ve stanu není často kvůli velmi chladným ránům úplně nejpříjemnější, proto vbrzku zamíříme na další horskou chatu. Tentokrát již v národním parku Arthur´s Pass. Brodit naštěstí nemusíme (výjimečný to úkaz v novozélandských horách), ale zadarmo výstup také nebyl. Slunko se totiž rozhodlo, že nám všem ukáže, jaké dovede být v létě na Zélandu horko. Stará pastevecká Bealey Spur Hut ale nemá chybu. Atmosféru tomu dodávají drzí a zvědaví horští papoušci kea.

Autem přejedeme až na západní pobřeží, kde snad každá zajímavost je spojena se zlatou horečkou konce 19. století. Tunely, stezky, zlatokopecké městečko Ross či zapomenutá osada Goldsborough, no rozhodně bychom nechtěli být na místě těch průkopníků.

Druhým největším městečkem na celém západním pobřeží je Hokitika. Výroba skla, šperků pounamu (zelený kámen jadeit) a suvenýry. Město žije turismem, ale i tak je tu dost prázdno. Relaxujeme a užíváme si svoji první společnou novozélandskou dvoulitrovou zmrzlinu. No, a abychom si nevařili jen v ešusu, k večeři si připravíme steakovou hostinu s několika láhvemi vína.

V průběhu našeho výletu jsme si naplánovali jen jednu organizovanou akci. A lépe vyjít nemohla! Půjčili jsme si dva kajaky a pohodově jsme pádlovali po Okarito Lagoon, která je populární nejen díky obrovským kormoránům a volavkám, ale také kvůli překrásnému výhledu na Mt. Cook (nejvyšší horu Zélandu) a Mt. Tasman. No uznejte sami…

Západní pobřeží se vyznačuje obrovským množstvím srážek a většina turistů, alespoň část svého pobytu stráví s deštníky či v mlze. Kromě nás :-) Nádherné počasí a spousta zajímavostí, které by v mlze nebyly ani z desetiny tak pěkné. Ledovce Franz Josef a Fox jsou unikátní svým snadným přístupem a vypadají docela impozantně (nebýt těch mraků turistů). Nesmím zapomenout ani na procházky deštnými lesy a na několik delfínů, které jsme spatřili z pláže. Idylka, nebýt obrovského množství sandflies (kousavé muchničky), které často dokážou znepříjemnit pohodové posezení.

Zpátky do vnitrozemí se dostaneme přes Haast Pass, nejnižší ze třech průsmyků vedoucích přes Jižní Alpy. Silnice zde byla vybudována až roku 1960, moc civilizace, vesnic a měst by tady člověk nenašel ani dnes. Známé a turistické městečko a stejnojmenné jezero Wanaka nás překvapí svoji vyspělostí. Připadáme si jak někde v St. Moritz ve Švýcarsku. Vyšlápneme si zde na poslední chatu, kopce jsou tu vyprahlé, nejčastěji pokryty vyschlou trávou. Chata Fern Burn Hut byla postavena před 5 lety a je klasickým příkladem novějších DOC (horských) chat.

Naše kolečko se pomalu stáčí, po více než týdnu se ocitáme ve větším městě (přes 100 000 obyvatel) Dunedin. Kromě pěkných budov ve viktoriánském stylu se jdeme podívat i na nejstrmější ulici světa. Baldwin Street má 35% stoupání ve svém nejstrmějším úseku, tj. za každých 2,88 m vystoupá 1 m.

Východní pobřeží projedeme hodně rychle, nacházejí se zde spíše rozlehlá pole a pastviny. Některá místa však stojí za to. Bez velkého očekávání zastavíme severně od Dunedinu na malém výběžku Shag Point. Obrovská kolonie lachtanů, jsou prostě všude a válí se jich tu stovky!! Jsme nadšeni, někteří lachtani jsou akční, plavou, či zrovna vylézají z vody, jiní se jen tak povalují. Fotíme o 106. Mezi nimi na skalnatém ostrůvku posedává hejno kormoránů, okolo poletují racci. Parádní zážitek :-)

Starý známý Christchurch nás uvítá kolonami a zvlněnými silnicemi (stále ještě kvůli zemětřesení). Míříme do stejného kempu jako první noc. Den před odletem se obě mamky odhodlají k poslednímu dovádění ve vlnách Pacifiku. A hurá zpátky do zimní Evropy.

Samozřejmě ne všichni, my tu strávíme ještě 3 měsíce :-)