Dost bylo sportovních cest s linií borháků od nástupu až na vršek a pohodovými nástupy. Je na čase vyrazit do hor! Jižní stěna Dachsteinu s tunami sněhu čeká a není ani divu, že ji za těchto podmínek budeme mít jen sami pro sebe. Cesta Top Secret patří s 600 metry mezi ty kratší linie, které zdejší vápenec nabízí, ale naštěstí se tu dá hned několikrát parádně zabloudit a túru si protáhnout.
Hrozba odpoledních bouřek dává jasné znamení k velmi brzkému startu – budík na 4:15 a o hodinu později už obhlížíme linii cesty z terasy Südwandhütte.
Sápeme se rozměklým sněhem a strmými svahy – bez cepínu ani ránu. Konečně stojíme pod skalou, měníme promočené boty za lezečky a ukrajujeme první metry. Občas dokonce najdeme i nějaký nýt.
Po úvodních 4 vzdušných traverzových délkách přichází sněhové pole, které obcházíme, následně kus slaňujeme a štelujeme se do správného komína – lehce promočeného, aby ta pětková obtížnost nebyla tak nudná.
Poctivě se s Lukášem střídáme, aby si každý užil toho pionýrského hledání a bloudění. Tak se nám stalo, že jsme v 8. délce zamířili příliš ambiciózně vlevo a napluli do jiné cesty. Po lezení s vypětím všech sil do lehkého převisu nám konečně dojde, že toto čtyřkový terén nebude a volíme útěk. Opět motání lan, opět hledání správného směru.
Správná linie se hledá těžko, když máte v padesátimetrové délce jeden nýt. Intuitivně se naštěstí trefujeme do správného směru a těžší variantou (=je tam více nýtů) přelézáme závěrečné délky. Krásné plotny, vápno ostré jako břitva. Ještě parádní kout s lehkou sprchou na závěr a podáváme si ruce na hraně ledovce.
Sestup řešíme více než elegantně. Sněhu a promočených bot už máme plné zuby a lákadlo v podobě lanovky je silné. Zkušeně na vyhlídkové terase nacházíme stále platný lístek, takže stačí koupit jeden lupen a jsme dole natotata. Další program je jasný – viz foto níže. Červeně je naznačená linie Top Secret.
3.5.2018 at 09:39
Super článek – kdy jste tam byli? Plánujeme to lézt na konci května s tím, že máme zkušenosti převážně se „sportovními cestami s liniemi borháků od nástupu až na vršek a pohodovými nástupy:D“ v Hollentale. Doporučil bys to jako první pořádnou horskou cestu?
4.5.2018 at 10:21
Ahoj Filipe, byli jsme v červnu a pod nástupem ještě nějaký ten sníh byl – určitě přibalte minimálně cepín, lépe možná i mačky. Cesta není těžká, ale orientačně poměrně náročná. Jištění také ne zrovna sportovní – dlouhé odlezy v některých délkách, občas nutné dojištění po vlastním. Přístup není úplně pohodový (zmíněný sníh) a sestup bez využití lanovky už vůbec ne…. takže pořádná horská cesta to je a je jen na vás, jestli chcete, aby byla vaše první ;-)