Zimní Tennengebirge

Výprava do zimních hor byla oproti minulému týdnu až trapně pohodová, kýčovitá a dalo by se možná říct až nudná. Parádní výlet do Tennengebirge ve skvělé, byť co se humoru týká, lehce svérázné partě, byl tak idylický, že lze jen těžko vymyslet nějaký dramatický popis a tak nechme promluvit snímky.

Navzdory plavání v závějích, které jsme si užili před pár dny na Grimmingu, jsme se opět nepoučili a opět nevzali sněžnice. Přesto už za dvě a něco hodiny otevíráme dveře Laufenerhütte, další ze sbírky noblesních Winterraumů.

Odpolední vejšlap na nezapamatovatelný kopec Hochkarfelderkopf. První sněhuláci letošní sezóny, výhledy na všechna významná světová pohoří od And po Himálaj a magický západ slunce k tomu. Kýč jak bič!

  

V neděli vyrážíme již v plné sestavě včetně lumbersexuálů (viz snímek výše) na Fritzerkogel a ačkoliv tradice hlásá, že dvakrát nevkročíš do stejné řeky, je opět počasí jak ze žurnálu. Budějovický guru a modla mladých alpinistů pečlivě kontroluje naše znalosti jednotlivých Gipflů a Kogelů a Clown testuje stabilitu převějí. Pak už nás čeká jen polední slunění u chaty a hurá domů. Zkrátka nuda, nuda, šeď, šeď…tož za týden na viděnou v horách.