Je to podobné, jako když vyrazíte na výlet do Rumunska. Sbalíte bágl, kráčíte hlavním hřebenem a když už nemůžete, složíte hlavu pod stan nebo do místní salaše. Drobné rozdíly vnímavému čtenáři přesto neuniknou! Například ceny lanovek, které převyšují průměrný bukurešťský plat, podezřelá barva místních pastvin a fakt, že se nutné vyhýbat se místo kravských lejn stometrovým trhlinám. Vítejte na walliské Monte Rose, masivu s největší koncentrací čtyřtisícových vrcholů.
Pozdní dopoledne na Klein Matterhornu, neveselá kocoviona způsobená spánkovou deprivací, spalující slunce a PŘEDEVŠÍM souboj s mačkami, který se stane evergreenem následujcích 4 dnů. Lepší start jsme si nemohli přát! /pokud si chcete udělat lepší představu o popisované trase, doporučuji nahlédnout do názorného schématu Monte Rosy od Viktora Kořízka zde/
Spásu před vším zmíněným nám přináší bivak Rosi e Volante (3750 m), který nás přijme do své vstřícné náruče za necelou hodinku. Navzdory vymetené obloze skáčeme šipku do postele s tím, že další program dne necháme osudu. Z milosrdného snění nás vytrhne až příchod dvou borců z UK&USA, kteří přicházejí z túry. My bychom ještě spokojeně spali, ale když už nás probrali, nezbývá, než také vyrazit. Pravda, už je 14:30, ale aspoň se trochu aklimatizujeme…
Vyběhneme snadným terénem na Roccia Nera a jelikož počasí ne a ne se zkazit, nezbývá, než pokračovat hřebenem na západ. Postupně skalním i sněhovým terénem s dvěma dlouhými slaněními překračujeme vrcholy Breithorn Ost Zwillinge, Breithorn Ost, Breithorn Central až v pokročilou hodinu dosahujeme i nejzápadnější Breithorn West. Kompletní traverz uzavíráme v 20:15 u dveří bivaku tak tak s posledním světlem. Ještě pracně lovíme tekoucí vodu a pak už padáme do dnešního druhého spánkového kómatu.
Na cestě do sedla pod Breithorn Ost. Z toho se dá buď statečně utéct na jižní stranu, nebo pokračovat skalním terénem na Breithorn Central.
Tohle že je jen trojkový lezení? Více než s technickou obtížností bojujeme s nastupující únavou a časem.
Přechod z Breithornu Central na West je už jen stará dobrá dupačka ve sněhu. Už nás také nerozptylují výhledy.
Druhého dne ráno nechvátáme. Údernický výkon předchozího dne nás nutí vyspávat až do šesti a namísto plněn norem na 130% si stanovujeme skromný cíl obsahující pouhé dva vrcholy. V mrazivém stínu vystupujeme JZ skalním hřebenem na Pollux abychom následně zase sklesali JV hřebenem, taktéž skalním (čti: kopice suti). Batohy připomínající chvílemi drobnější barokní skříně na obratnosti nepřidají, ale na sněhovém svahu jsme zase páni! Předbíháme pár družstev a vbrzku už ukrajujeme poslední metry na vzdušném sněhovém hřebenu Castoru. Pro dnešek máme splněno. Stačí jen seběhnout do sedla Felikjoch a postavit stan. Akorát zalézáme do spacáků k odpolednímu šlofíčku, když začínají padat první vločky.
Na Pollux jdeme na těžko za což se proklínáme do chvíle než objevíme zkratku JV hřebenem. Tam se radujeme do chvíle než zjistíme, jaká je to chrš! Lehce to vylepší jen výhledy na hřeben známých vršků – Strahlhorn, Rimpfischhorn, Allalinhorn, Alphubel, Täschhorn a Dom.
Sestup do sedla Felikjoch a avizovaná stahující se mračna. Dvojice vrcholů Lyskammu ještě lákají k přeběhnutí, ale nesmíme si všechno vyplýtvat najednou. Odpoledne místo alpinistických výkonů raději zařazujeme relaxací nad šálkem kávy a četbou kvalitní literatury.
Rána ve stanu jsou nepříjemná. I když je Evropa pod atakem vlny veder, my jsme ve výšce 4150 m probuzeni -4 stupni a jinovatkou za krkem. Nemáme tak pravda nejrychlejší start, ale my to doženem!
Elegantní sněhový hřeben střídá strmý svah přecházející v led. Přecházíme po vzoru dvojic před námi do skalního žebra vpravo a bez velkých obtíží dolezeme na vrcholový sněhový hřeben. Tím už snadno po vyšlapané cestě dojdeme na Lyskamm West. Z výšky bezmála 4500 metrů se nám otevře daleké panorama a také výhled na naši dnešní trasu a zlatý hřeb celého přechodu. Sněhový hřeben úzký místy jen na šířku jedné boty. Jelikož jsme netrénovali slackline ani neabsolvovali angažmá v cirkuse, nezbývá, než se plně koncentrovat. Uklidňuju Kristinu tím, že v případě uklouznutí jednoho stačí, když ten druhý skočí na druhou stranu. Moc se mi takhle psychologická podpora nedaří.
Ve skalní pasáži v polovině hřebene míjíme skupiny jdoucí opačným směrem a po krátké hře na škatulata máme zase cestu jen pro sebe a vrháme se do závěrečného spurtu na východní vrchol Lyskammu. Pak už stačí skutálet se dalším hřebenem do sedla Lyssjoch, odkud je to coby kamenem k další kouzelné chaloupce na vrcholu skalního pahorku Balmenhorn.
Masiv Monte Rosa: Nordend, Dufourspitze, Zumsteinspitze, Signalkuppe, Parrotspitze, Ludwigshöhe, Corno Nero.
On nás varoval a my si z toho dělali srandu! Z tradičního odpoledního spánku nás tentokrát vyruší naši krajané a tak nezbývá, než zase vytáhnout paty. Jelikož potřebuji dotáhnout nějaké resty, vyběhneme nejdříve za půl hodinky za Pyramide Vincent a následně sestupujeme/slaňujeme vypečeným hřebenem směr Punta Giordani. Zpátky se nám skalním terénem moc nechce a tak se necháme zlákat traverzem na jižní hřeben. Chyba lávky! Děsným kamenolomem vyšperkovaným drobným sněžením musíme sestoupit téměř až k chatě Gnifetti abychom si následně mohli vyšlápnout 400 výškových metrů zpátky na bivak. Jak by řekl Joe Simpson: „even if they are wrong, you must keep making decisions“… tohle rozhodnutí opravdu spadlo do této kategorie.
Jedním sluncem nad obzorem končí třetí den, dalším začíná čtvrtý.
Pondělní svítání nás přivítá na vrcholu Zumsteinspitze. Velké plány na dokončení celého okruhu přes Dufourspitze lehce nabouralo už ranní setkání se zasněženou terasou a aktuální pohled na zasypaný hřeben s ledovou glazurou je rozbíjí docela. Nebuďme neskromní, však nám těch 12 vršků stačí. O dobrodružství tohoto dne se ještě postará výživný sestup ledovcem Grenzgletscher a architektonická vložka v podobě setkání s největším skvostem švýcarských Alp.
Nordend a kuloár Marinelli na Dufourspitze.
Ladné Lyskammy.
Tanec svatého Víta mezi trhlinami ledovce Grenzgletscher.
Horizont zprava doleva = trasa prvních dvou dnů. Breithorn, Pollux, Castor. Foto níže bez komentáře, názor ať si laskavý čtenář udělá sám.
Foceno na Fujifilm X-T2 + Fujinon 10-24/4.
Pokud vás zajímají ceny foťáků od Fujifilmu, podívejte se do e-shopu Fujifoto. Zakoupením fototechniky přes tento odkaz mě drobně podpoříte a nezaplatíte ani o korunu navíc. Díky.
