Vandrování kolem Liezener Hütte

Zima je za dveřmi a není lepší místo na aklimatizaci po návratu ze středomoří než pěkně vyhřátý Winterraum! Kristý objevuje parádní novou lokalitu, Clown nás odveze luxusní károu a Róza doplní náš počet na pět. Izobary hrají v náš prospěch a my si užíváme nádherný turisticko-společenský víkend na útulné Liezener Hütte.

Podzimní kýče nás vyhání o pár set výškových metrů směrem ke sněhovému minimalismu. Jen co strategicky obsadíme postele v jedné z ložnic Liezener Hütte a překonáme obědové kóma podpořené notnou dávkou spánkové deprivace, vyrážíme ještě omrknout špičatec, který na nás háže oko shůry.

Po hodince stoupání exhibujeme na Kleinmölblingu a metodicky pokračujeme po hřebeni k velkýmu bráchovi. Trochu se obáváme, abychom dolů nešli za čelovek, takže pózování na Hochmölblingu (2336 m) už absolvujeme jen standardním způsobem a pelášíme dolů do vyhřáté chaloupky.

Večerní diskuze ve vede na vysoké úrovni. Tématem je především filozofování o životní karmě a šíleném vedru ve Winterraumu. To druhé je v tu chvíli výrazně palčivější problém. Řešíme to brzkým nakutě a ráno se navzdory očekávání probouzíme do dalšího krásného dne. Asi dobrá karma.

Kolem poslepované chaty Hochmölblinghütte, která je v obležení podivných existencí sbírajících se z kocoviny, pokračujeme směle k prvnímu vršku. Z Reidlingu máme první třistašedesátistupňový výhled a  jelikož si chceme den užít dosytosti a ještě ani neodbylo poledne, pokračujeme svižně dál…

Podél ocelových lan se sápeme na osamocený masiv Hochtausing. V tu chvíli ale unavené nohy a pohled na západ dávají jasnou zprávu, že vylomeniny této neděle pomalu spějí ke konci. Zbývá ještě doklopýtat strmým sestupem k „velký bílý“ a oddat se v rukách zkušeného řidiče spánku zasloužených.

Foceno na Fujifilm  X-T2 + Fujinon 10-24/4 (techniku od Fuji můžete zakoupit v e-shopu Fujifoto)