Sami na Sardinii

To byl ale nápad jet na konci listopadu na Sardínii! Krátký dny, studený moře a každý den aspoň 5 přeháněk. Nám by se to líbilo i takhle, a co teprv, když přišlo sluníčko. A hlavně, na konci sezóny nebyla nikde ani noha.

Žulový ráj na Capo Testa

První dny nás zkouší počasí. S tím jsme ale počítali a zůstáváme stoicky klidní. Z Olbie vyrážíme kolem severního pobřeží a nejvíc se nám zalíbí na poloostrově Capo Testa. Procházíme se kolem organicky tvarovaných skulptur a při ohmatu zdejší hrubozrnné žuly trochu litujeme, že tu nelezeme. Na bouldery, tradiční cesty a focení je to tady fantastický. Máme to okouklý pro příště a pokračujeme dál na jihozápad.

Rozmarné babí léto v Algheru

V přímořském městě na západním pobřeží trávíme další 3 noci. Zajímavých výletních i lezeckých cílů je v okolí celá řada, na první den zajedeme kus do vnitrozemí do Monteleone Rocca Doria. Malebné městečko je liduprázdné, což je přívlastek vztahující se k jakémukoliv místu na Sardínii, které jsme navštívili a tak už to nebudu dál opakovat. Navíc je tu lezecká oblast a taky jedna z mála sardinských ferrat. Stihneme to trochu prozkoumat, ale pak přichází přeháňka a tak zdrháme zpátky k moři.

Prozkoumáme ještě severozápad Sardinie co nám počasí dovolí, projdeme se v klidu po nábřeží i centru Alghera a v úterý přejíždíme na východ a konečně vstříc slunci.

Vzhůru do Supramonte!

Projíždíme serpentinami odlehlou centrální vrchovinou, vynořujeme a zanořujeme se do inverzní oblačnosti a po dvou hodinách nás to vyplivne na úpatí pohoří Supramonte. Z městečka Oliena vyjíždíme po této veselé silnici a pokračujeme statečně po šotolině až do bezmála 900 metrů. Kristina mlčí, takže je jasné, že už se jí to moc nelíbí. Ukončujeme tedy offroadovou vložku a pokračujeme po svých.

Takhle se tam odpoledne honily mraky:

Kraťasy v Orosei a ozvěna v Gorropu

Tak jsme se konečně dočkali klasický plážový dovolený. Akorát, že jsme se nekoupali a na pláž jsme šli dvě hodiny pěšky a další dvě hodiny se vraceli. A víc než moře jsme obhlíželi skály. I tak (nebo právě proto) se nám to moc líbilo! První den na východě jdeme fajnovou procházkou z Cala Fuili na Cala Luna, užíváme si tepla, pohody a Anička hlavně nevyčerpatelné zásoby šutrů!

Abychom to s tím plážováním zase nepřepískli, vyrážíme další den opět do vnitrozemí. Ze sedla Genna Silana (1100 m) sestupujeme do soutěsky Gorropu. Po cestě ozobáváme jahodový strom, obdivujeme duby cesmínovité a obhlížíme místní svérázné bivaky. V kaňonu jsme skoro sami, i výběrčí vstupného mají už letos padla.

Rozlučka na Punta Samaforo

Poslední den před odjezdem využíváme ještě k průzkumu poloostrova kousek severně nad Olbií. Projíždíme úžinou u zátoky Aranci a když už nemůžeme autem, pokračujeme pěšky. Nejdřív si ještě užít moře a pak se pozdravit s Marconim. S tím loučením to ale nepřeháníme. Na Sardošku se určitě vrátíme!