Hřebeny pohoří Verwall – Hoher Riffler

| 3 Comments

Tohle byla objevitelská výprava od začátku do konce. Vydal jsem se prozkoumat doposud neznámé pohoří a vyzkoušet i nový způsob, jak se k němu dostat. Taky jsem se vydal rozlousknout záhadu dvou třítisícovek se zcela stejným jménem a v neposlední řadě jsem si chtěl užít pár pěkných východů slunce. Všechno to vyšlo tak pěkně, že to rozdělím do dvou reportů.

Tentokrát je novinkou i samotná cesta do hor

Nejdřív k té cestě. Onehdá se mi v hlavě usadil nápad, že bych se konečně mohl do hor vydat vlakem. Vím, že směrem do Tater do není žádná novinka, ale do Alp, co vím, takhle moc Čechů nevyráží. Zásadní byla dobrá volba lokality. Musí být taková, aby vlakové spojení mohlo autu konkurovat jak z hlediska délky jízdy, tak ceny.

Jeden batoh a spousta klidu

Nakonec jsem koupil jízdendu z Budějc do Landecku. Pokud ji koupíte v cca týdenním předstihu, dá se sehnat cca za 850 Kč, já bohužel musel kvůli nemoci termín měnit tak jsem kupoval jednosměrnou za 1620 Kč. I tak mi to na 500kilometrovou cestu přišlo lepší, než jet sám v autě. Nemluvě o tom, že díky pouhému jednomu přestupu v Linzi můžete s těmi 6,5 hodinami naložit dle vlastního gusta.

Známá trasa z jiné perspektivy.

Jízda notoricky známou trasou nabrala nový rozměr. Během 40minutového přestupu v Linzi jsem si v klidu koupil jídlo i kafe (fajnšmekři samozřejmě zajdou na Schnitzelk do jídeláku), po cestě jsem si četl knížku nebo jen prachsprostě zevlil a na úseku mezi Kufsteinem a Innsbruckem jsem s potěšením sledoval, jak si to vlak peláší 160 km/h.

Z Landecku ještě krátký přesun busem do Flirsche a hurá do kopce

Asi nepřekvapí, že vlak jede načas a tak mi v Landecku přesně navazuje bus, kterým popojedu ještě pár kilometrů do Flirsche. Nostalgicky vzpomínám na vandrování Lechtálskými Alpami, které jsme s Kristinkou začínali přesně z této vesničky. Na příliš velké rozjímání ale není čas. Odbíjí 19. hodina a mě čeká 1500 výškových do místa dnešního noclehu.

Lechtálky za soumraku
Místo večetníčku 1500 výškových. Naštěstí v pohodlných botách.

Turistická trasa se naštěstí moc nezdržuje zatáčkami a bez servítek krosí vrstevnice. Já, s 15kilovým batohem, už tak sebevědomý nejsem, ale nemám na výběr. Aspoň že mě od dusání do kopce skvěle rozptyluje krásná příroda a výhledy na již zmíněné Lechtálky. Od usedlosti Alpe Ganatsch už stezka vede nad hranicí lesa a i když vršek vypadá na dosah, dělí mě od něj ještě 800 metrů.

Už zhasínají
S posledním světlem na západě přicházím ke kříži a na místo noclehu

Na Mittags Spitze (2635 m) přicházím kolem půl desáté s opravdu posledními zbytky světla. Rychle si ustelu, nastavím budík na 4:30 a jdu spát. I přes denní tropické teploty není v noci žádné vedro, rád využiju všechno peří, které mám.

Brzké ráno na Mittags Spitze (2635 m)

Další trasa už není značená, ale přesto zcela jasná. Mým cílem je Hoher Riffler (3168 m), nejvyšší vrchol pohoří Verwall. Že už jste někdy to jméno kopce slyšeli? Rakušané tu totiž projevili maximální míru invence a pojmenovali dvě třítisícovky, které dělí pouhých 63 výškových metrů, zcela totožně. Tu druhou, známější a o pár metrů vyšší, najdete v Zillertalu.

Hřebenovka z Mittags Spitze na Gauderkopf a Hoher Riffler.
Svítání na severním hřebenu Gauderkopf

Začátek hřebenovky je choďák. Ale brzy se to změní. Jen co vyjde slunce, stepuju pod prvním trojkovým místem, které dokonce zdobí vkusný nýt. Pak už je to zase schůdnější, i když se to směrem na Gauderkopf docela napřimuje. Za krásného ranního světla vylezu nad ledovec Flirscher Ferner a koukám, kudy vede hřeben dál.

Začátek je choďák, ale už si raději beru pohory
Pod vrškem Gauderkopf se to trochu napřimuje
Takhle to vypadá z profilu
Hoher Riffler a Flirscher Ferner
Závěr severního hřebene na Hoher Riffler

Z Gauderkopfu je to chvíli s kopce a zase choďák, pohled nahoru ale ukazuje krásně exponovaný závěrečný hřeben. Z předvrcholu dokonce kousek slaním, abych se vyhnul nepříjemnému slézání a pak už to přes jedno další trojkové místo snadno dotáhnu ke kříži. Je akorát 7:30.

Flirscher Ferner a vzadu Ötztálky
Jednou jsem si slanil, když už jsem tu šňůru táhl
Kus slanění a posledních pár metrů ke kříži
Půl osmá na Riffleru (3168 m), nejvyšším kopci Verwallu

Hoher Riffler je vtipnej kopec, protože má dva vrcholy, které dělí 2 výškové metry, ale především solidní šluchta. Ta vyžaduje docela ošemetné lezení, především na sestupu a tak je dokonce vrcholová knížka umístěná na tom nižším vršku, aby se kvůli zápisu moc lidí nezrakvilo. Já si zase rád pomohu lanem.

Malebná chajda Edmund-Graf

Sestup už vede po turistický, která je ale hodně suťová. Až okolí Edmund-Graf Hütte přináší alpskou oázu plnou zelené trávy, zurčících potoků a vychlazeného radlera. Po krátké pauze a přezutí zpět do tenisek pokračuju dál na jih…

Schmalzgrubensee a vykukující Riffler cestou dál na jih
Ještě jedny rifle a hurá spát.
Jakub

Author: Jakub

Zkouším všechno možné od lezení po skialp a nevalnou kvalitu maskuju univerzálností. Hodně fotím, občas něco natočím a hlavně jsem rád venku. Kromě čaje už mám rád i kafe a pořád ještě i brzké ranní vstávání.

3 Comments

  1. Pingback: Hřebeny pohoří Verwall – Fatlarspitze → Saumspitze |

  2. 1500m za 2.5h, s 15kg batohem, s tím, že následující dny určitě nebudou lehké.
    Tak to je hodně přísné, klobouk dolu!

Napsat komentář: Mirko Zrušit odpověď na komentář

Required fields are marked *.



*