Vedro na Hochkönigu

Ta zima ne a ne přijít! Přesto, že se sápeme do téměř třítisícových výšek, chodíme nakonec jen v tričku v krátkým a ještě je nám děsný vedro. Péřové spacáky slouží jen jako deka a mačky a cepíny naříkají dokonce jen dole v autě. O zateplených botách do -15 st. ani nemluvě ;-) Co se dá dělat, přesto jsme ty tři dny volna s otravně modrou oblohou nějak překlepali.

Celá anabáze začíná ve známém sedle Dientner Sattel, kde se naše pětice vyvalí z plně vytíženého auta, zkušeně odhadne sněhovou situaci o 1700 metrů výše, ponechá zbytečná železa v kufru a statečně vyrazí vstříc ferratě Königsjodler.

Co na tom, že cedule u nástupu hlásá dobu lezení 6-7 hodin a nedoporučuje začínat po 11 hodině dopolední (nám ukazují hodiny 12:45). S velkými batohy nám to půjde určitě rychleji, než je běžné a dny jsou teď na podzim přeci tak dlouhé.

Plezírová ferrata se vším všudy.

Zde nelze nevzpomenout na nejlepší horský edukativní film všech dob.

Roman je poprvé na ferratě a podruhé ve větších horách (poprvé byl před týdnem ;-) …není nad to, skočit do toho po hlavě.

Ostrý hřeben Königsjodler a výrazná jižní stěna Kummetstein (nejtěžší úsek ferraty – D)

David na hřebeni vpředu, Nízké Taury vzadu.

Pěkné světlo na focení, že Tome? Ale kolik nám ještě zbývá času do tmy?

Máme to akorát. V šest zapadá slunce a my máme po pěti hodinách posekáno. Už jen doběhnout na vršek Hochkönigu, kde nás čeká luxusní hotel.

A to jest on – Matrashaus na vršku Hochkönigu (2941 m) je sice bez kamen, ale my bychom v současné situaci uvítali spíše klimatizaci.

Míříme na severozápad po obřím platu. A zase máme pěkně.

Techničtější pasáž na Hochseiler.

Dream Team.

David na Hochseileru (2793 m).

O další klesání a stoupání dále – Brandhorn (2610 m).

Den se po změně času rychle blíží je konci a na severovýchodě se z mlhy dere sám velký Watzmann.

Zlatým hřebem výpravy je biváček Wildalmkirchl Biwak, který je luxusní jak zvenku…

 …tak zevnitř (údiv je jasně znát na tvářích všech přítomných).

Chill out v posledních slunečních paprscích (16:45).

Ani v pondělí se neflákáme – zde sedlo Hochbrunnschulzen.

Tady už se trochu flákáme – Luegscharte.

Závěrečný Gipfel celé výpravy a opět luxusní výhledy. Selbhorn (2655 m)

Slunění před nekonečným sestupem… tak příště již na lyžích?

Celá trasa je k prohlédnutí níže, případně zde.