Takhle nějak vypadá správná popracovní vycházka. V 14:00 končím v práci, hážu lyže na hrb a sprintuju k dolní stanici lanovky lyžařského areálu Rosshütte. Je začátek ledna, takže moc času do setmění nezbývá a přede mnou je 1000 výškových metrů. Měl bych si pospíšit.
Dupání po sjezdovce je v odpolednim slunci příjemné, za chaloupkou nalevo už vykukuje vršek Seefelder Spitze (2221 m). Ukrajuju jednotlivé metry a uhýbám zběsilým sjezdařům.
Do sedla Seefelder Jochh (2080 m) se doplazím za hodinku čtvrt a konečně mizím z uválcované autostrády. Krásný vrcholový hřebínek mám jen pro sebe.
V 16:00 stojím u Kreuzu a vychutnávám horské panorama (Karwendel, Pitztálky, Ötztálky a ostatní …tálky) . Pod nohama mi leží Seefeld i s místním „Matterhornem“ Hohe Munde, která z této výšky už nevypadá zdaleka tak majestátně. Vrcholovou idylu zkazí jen zjištění, že jsem doma ve spěchu zapomněl rukavice. Obaluju ruce šátkem a rychle valím dolů…konečně i kus lyžby ve volném térénu (a bloudění v kusůvce ;-) Akorát se stmívá, když otevírám dveře pokoje…
Trasa výstupu na Seefelder Spitze.
