Kombinace tolika dní volna pěkného počasí dokáže být pěkně vyčerpávající, ale život milovníka hor je holt řehole a netřeba naříkat, když povinnost volá. Pokud jsem vás tímto nebo kopicí předchozích monotématických příspěvků příliš nepopudil, přijměte stručný report z dopoledního výstupu, tentokrát opět z Kühtai.
Nový den se probouzí. Svahy otočené ke slunci povážlivě hnědnou. Zřejmě nějaká epidemická vyrážka.
Výjimečně nejsem předbíhán místními důchodci a na vrcholový hřeben přicházím jako první. V 9:00 dopoledne ve 3000 m n. m.v tričku? Něco je zřejmě špatně…
Skidepot pod vrcholem Sulzkogel (3016 m)
Pohodový výhledový vrcholový hřebínek s Helmutem.
Blíží se davy mravenců, nejvyšší čas vzít kramle. Sjezd i takhle brzy už není žádné velké potěšení, ale pořád lepší, než to dupat pěšky. V půl dvanácté stíhám krásně oběd a odpoledne zařazujeme relaxační seanci na Martinwandu v podobě několika jednodýlek. Ač do půl těla, schováváme se před sluncem co to jde. Těžký jest život horolezce.
