Hřebenem Geigenkamm

Že jsem fanda bivaků je známá věc a tak bylo jen otázkou času, kdy se vydám ulovit i skvostný kousek jménem Rheinland-Pfalz Biwak na hřebeni mezi údolími Pitztal a Ötztal. A ejhle, ukázalo se, že tudy vede i výtečná hřebenová túra.

Mainzer Höhenweg je značená vysokohorská cesta, která po vystoupání na hřeben neklesá pod 3000 metrů, překonává 3 malé ledovce, dočkáte se zde lehčího dvojkového lezení i těžších partií které jsou zajištěny lany a žebříky. K tomu se můžete neustále kochat výhledy na všechny strany, které opravdu stojí zato. Zkrátka takové Roháče o kilometr výš ;-) Více nechť napoví fotky:

Zpestření při dlouhém stoupání z údolí. Samospoušťové čarování nad hřebenem Kaunergrat.

V sedle Weissmaurachjoch začíná ta pravá hřebenovka. V pozadí nejvyšší vrchol hřebene, Hohe Geige, který je ovšem stranou trasy.

Do hor již zavítala zima, přinesla sníh a mráz a vyhnala lidi.

Pohled na jih kde už vykukuje vrchol Wassertalkogel (uprostřed, lehce vpravo), cíl dnešního dne.

Namrzlé plotničky, naštěstí tu a tam s nějakým tím drátem.

Blízko cíle, vysoko nad údolím Pitztal.

Rheinland-Pfalz-Biwak (3247 m), snad nejparádnější rakouský co znám.

A uvnitř…plně vybaveno: deky, polštáře, hrnce, káva, cappucino, náhradní boty…

A ještě výhled z ložnice.

Odpolední piknik – těžký život horolezce.

Vršek Wassertalkogel s neolitickými stavbami a výhledem na Similaun.

Chytáme večerní světlo.

Pohled na biváček se neomrzí – zde ve výsostné společnosti Wildspitze.

Dobrou.

Ranní pokračování směrem na jih – teď už to půjde víceméně z kopce.

Svítání a kochání.

I Wildspitze se probouzí.

Kaunergrat v růžovém. Ranní panoramata jsou neopakovatelně krásná.

Přes několik nevýrazných třítisícových vrcholů sestupuji (a vystupuji) do sedla Pitztaler Jöchl.

Ještěže jsem nechal na poslední chvíli lodičky doma.

Pohled na celý hřeben Geigenkamm v pravé části snímku.

Braunschweigerhütte, odtud zbývá už jen seběhnout dolů do údolí. V poledne jsem u auta a přemýtám, co s načatým dnem…ale o tom až příště.