Je naprosto známým faktem, že kolik přejdeš hřebenů, tolikrát jseš horalem. A právě proto jsme si za další baboletní cíl vybrali přechod hřebene Gesäuse v Ennstálských Alpách. A zjistili jsme, že ty podzimní dny už jsou sakra krátké.
Ve snaze využít den co nejlépe, vycházíme z Johnbachu s prvním světlem v sedm hodin a rychle ukrajujeme mnoho a mnoho výškových metrů na Velkej Pustej Šutr (Gr. Ödstein). Počasí přitom jakoby se neumělo rozhodnout, zda má být škaredě, či pěkně.
Ke konci stoupání čítajícího 1400 metrů se ukázkově projasňuje…
…aby se mohlo následně vše opět zahalit do mlhy.
Vrcholový piknik je potřeba, teď začne ta nejzábavnější část hřebene. Pohled na sousední Teufelsturm, další postupný bod, vzbuzuje náležitý respekt.
Už jen sestup do sedla pod věží není zadarmo. Naštěstí lze, s notnou dávkou odvahy, využít prašivé fixní lano.
A následně k výstupu podstatně důvěryhodnější ocelové. Pak už jen troška dvojkového až trojkového lezení a jsme na vršku věže. Nejtěžší část hřebene máme za sebou.
Zbytek hřebene sestává z kombinace suťové turistiky z prvky orientačního běhu a lehkého, příjemného lezení ve vápenci ostrém jak břitva.
Tohle všechno už jsme přeběhli a cíl je nedaleko.
Na vrcholu Hochtoru dáváme zaslouženou velkolepou hostinu hraničící s obžerstvím a metelíme dolů.
Rychlá pauza na čokoládu u Hesshütte, která se otřásá bujarým veselím místních Helmutů a v 18:30 už jsme u auta. Stihli jsme tu pohodovou bezmála dvanáctihodinovou podzimní procházku akorát do tmy.
