Dalo by se říct, že ty vejlety na sněžnicích máme tuto zimu spíš jako povinnost. Ale nic naplat, ačkoliv tento čtyřdenní výpad probíhal totožně a ještě za humna do více než známých Totes Gebirge, zas to bylo dobrý. Rádi bychom fabulovali, ale fotky to, obávám se, opět profláknou.
Zimní pohádka u Albert-Appel Hausu. Příchod za posledních záchvěvů světla a ranní divadlo v záři slunce.
Po cestě nám zatáhli oponu. Putování bílou tmou by bez vesmírného vynálezu amerických kapitalistů bylo více než ošemetné.
Pohoda na Winterraumu Pühringerhütte, okamžik na který se všichni těší celý den. Teplé toasty, kávička… horolezecká řehole.
Směrem do srdce Mrtvých hor. S dobrou náladou samozřejmě.
Předsunutá jednotka míří na zteč nejvyšší kóty. My záložáci si vystačíme s nějakým tím brdkem kolem. Touláme se po liduprázdných pláních a oddáváme se pálení obličejů a podobným bohulibým kratochvílím.
Zpět v base campu, připravujeme se na závěrečný výstup.
Pod vrcholovým výšvihem Nanga Parbat, nebo tak nějak se to jmenovalo.
Herman Buhl (ten z lékárny co zobe pervitin a podobné dobroty) a jeho parta.
Foceno na Fujifilm X30.
