Pokračujeme v sérii hromosvodového šílenství. Tentokrát je třeba dohnat zásadní tuzemské resty. Člověk jezdí na zajištěné cesty po celé Evropě a přitom má za humny takový skvost jako je Bechyňská ferrata Cesta tam a zpět (D-E) z dílny Jirky Rybáka&Co (tímto se skláníme a děkujeme). Je opravdu tak obtížná, jak sami tvůrci proklamují? Stručně řečeno – ano.
Ferrata je kromě své obtížnosti vypečená v tom, že nejdříve sestupuje k vodní hladině, podél které se vine těsně nad rozbouřenou Lužnicí. Po prostoupení celé zajištěné cesty vás pak čeká i cesta zpět a kroky, které prve přišly jako triviální jsou najednou pěkně vypečené. V případě nesnází ovšem záchranu skokem do vody nedoporučuji, hloubka je zde asi půl metru.
Lanový most je jedno z mála míst, kde si odpočinete. Naštěstí lze obejít i náročnější variantou podél skály (nejsme tady na borůvkách).
Je to dřina. Když se sejde pár silových kroků za sebou, máte hned ruce nateklé jak Pepek námořník.
Závěrečná tečka. Finále se koná ve výživném převisu, který z vás vytáhne poslední zbytky sil. A pak se musíte dostat ještě zpátky.
Bylo to prý až moc jednoduché, příště nastoupíme do severky Eigeru.
Pingback: Bechyňská ferrata v péřovce | Jakub Cejpek